přičítána také moc divotvorná. Lidé olupovali s něho kůru, řezali třísky, trhali listí, nakuřujíce bolavé zuby i nemocný dobytek. Takovýmto jednáním byl dub zničen. Strom hynul a byl konečně řečeným baronem z kořene vyvrácen a odstraněn. Z jeho dříví dal prý si jmenovaný pán zhotoviti domácí oltárik s klekátkem. Stav tento trval až do roku 1709. Toho roku totiž koupil Petrovice hrabě Jan Josef z Valdštýna, pán bohatý, dobročinný a zbožný.

Druhá pověst vypravuje o vzniku »Boží studnice«: V lese nade vsí, na stráni k potoku se nížící, byla mýtinka, na níž stála hrušeň plániěka. U paty této stráně byla studánka, nad níž rostla mohutná jedle. Neznámá zbožná ruka zavěsila na její kmen obraz Panny Marie s Ježíškem na ruce. Zde shromažďovala se mládež petro-vická, vyvolila si toto vhodné místo za hřiště. Nemohlo býti také místa vhodnějšího. Když se hrou pod pláničkou unavila, seběhla dolů k studánce, jejíž chutnou vodou se občerstvila a k nové hře posilnila. Po dlouhou dobu hrávala si mládež zde, a nic zvláštního se jí nepřihodilo. Jednoho dne, když si dívky hrály, ocitla prý se náhle mezi nimi neznámá dívka, zjevu neobyčejně sličného, andělského. Hrála si s ostatními, zpívala, smála se a pojednou, jak nepozorovaně přišla, tak zase zmizela, aniž kdo byl by něčeho zpozoroval. To se několikráte opakovalo. Nikdy však nedalo se zjistiti, odkud neznámá společnice přišla a kam zmizela. Domácí dívky se neznámé doptávaly, čí je, ale nadarmo. Neznámá odpovídala: »Neptejte se, sice mezi vás vícekráte nepřijdu!« Odpověď překvapila dívky, jež si neznámou společnici pro její líbeznost oblíbily, a již se nevyptávaly. Náhoda dětem pověděla, kdo neznámá byla. Jednoho dne házeli hoši kamínky do důlku tak, že v odměřené vzdálenosti postavili se k důlku zády a z tohoto postavení kámen do něho přes hlavu házeli. Jeden z takto hozených kamínků vletěl mezi dívky a udeřil náhodou právě neznámou společnici do čela. Chozená vykřikla a mžikem zmizela. Překvapené dívky rázem ve hře ustaly a udiveně se kolem rozhlížely, po zmizelé dívce pátrajíce. Jedna z dívek pravila: »Kámen ji uhodil. Pojďme ke studánce! Snad si tam ránu omývá!« Seběhly ke studánce. Zde nebyl nikdo. Zrak některých zabloudil maně i k obrázku. Sotva popatřily, překvapením vykřikly. Panna Maria měla krvácející ránu na cele. Nyní dívky poznaly, kdo si s nimi hrával! Hrůzou rychle se rozutekly, spěchajíce domů, aby rodičům vypravovaly, co se stalo. Neuplynulo ani půl hodiny od tohoto okamžiku, a již z Pe-trovic mladí i staří utíkali na kopec k jmenované studánce, aby vlastníma očima se přesvědčili o pravdivosti toho, co děti byly jim povídaly. A skutečně! Na čele Panny Marie rděla se dosud ona krvácející rána. Při spatření tohoto divu padl rázem všechen přítomný lid na kolena a vroucími slovy uctíval Rodičku Boží. Krvácející rána zmizela teprve po několika dnech. U studánky bylo