str. 101
nevíš, že má Bůh víc než dal tobě, že také schovává, má něco pro mně, s tebou se loučím, může mi Bůh věrnou dáti v brzké době. 7. Tu budou blaze srdce naše u sebe, nad námi1 se bude radovat nebe, ať kdo chce, co svede, přec nás věrné nerozvede od sebe.
K. Mikát.
* Slepice o vejcích. Snese vajíčko, počítá na hlas, aby to všickni slyšeli: Jednotky, desítky, sta, tisíce, jednotky, desítky, sta, tisíce. — Ko-ko-ko ko-ko-ko ko-ko-ko gdák. Snesla sem vajíčko, vzal ho voják. (Z Plískova u Zbirova.) T. Glockner.
* Vrátič děvčata trhají a když k nim milý přestane choditi, tajně mu ho dají do kapsy, že prý se zase navrátí. J. K y z o u r.
* Špaček. V hejnech se spoludruhy štěbetáním někdy na konci února neb na začátku, ba někdy i v polovici března jaro oznamuje, rolníkům čistí pole. Za tou příčinou staří Čechové při svých sídlech špačkům budníčky, z prkének čtyřhranných do kostky sbitých (jež jsem r. 1805 okolo Lomnice, Liberce, Dubu a Jabloně, r. 1810 okolo Lipy C, Zákup, Hazmburku, Kamenice Č. a r. 1815 okolo Žitavy, Ostřice, Hořelice, Luban atd. spatřil) nejvíce na lipách před okny a vraty stavěli. V. K r o 1 ni u s v Staroč. pověstech II. 236.
* Vrána. Vrány nesmí od jara až do sv. Vavřince (10. srp.), někteří dí: až do sv. Bartoloměje (24. srp.) na lesích, na stromíeh přenocovati; nýbrž v polích na planých hruškách, na kterých jich 100—200 pohromadě sedí, za pokutu, že prý, jak někteří praví, sv. Vavřinci, jiní zase sv. Bartoloměji oči vyklubaly a vypily. Srv. Sumlork (Krolmus) Staročeské pověsti II. 171.
* Víra lidu v moc některých svatých. Svatým přisuzována byla od pradávna moc zvláštní a podle toho, jaké bylo zaměstnání jeho anebo jak byl umučen ten či onen světec, stal se pak ochráncem čili patronem v rozmanitých příhodách, okolnostech, nebezpečenství a v chorobách. Každý věk, pohlaví, stav a řemeslo měly své patrony. Zíbrt pojednal o nich poprvé souborně ve Staročeských výročních obyčejích (str. 241—251). E. 1630 vydána byla i kniha »Bohabojní a svatí cechové« (přetiskl Zíbrt 1892). Později nalezl jsem dva jiné doklady hromadné o patronátech a to z I. dílu Biblí králické a ze spisu Kaupilrova; uveřejnil jsem oba v Čes. Lidu XVII. 114 a d. Nedávno dočetl jsem se zmínky podobné v pásmu rozjímání nábožného v díle Karla Raěina Theatinského z konce věku XVII.: Robota církevní, I. 1706, str. 98—99, str. 346. Mnoho bych jiných takových příkladův přednésti mohl o pacholcích, kteří u koní sloužejí a všelijaké bláznovské a ďábelské věci k zachování pří těle svých koní zavrtávají, s posvátnými věcmi je utírají, o těch, kteří k dostavení zloděje, jestli toliko nějaký šat z jeho těla mají, jistý čas před východem slunce do země ten šat
