str. 135
Š e b e s t a.
1.Umím slabikovati, Slova rozeznávati,
Já umím také čísti,
A peníze spočísti, Ba ještě mnohem víc — Já všechno umím — až nic.
2. Já liniím pěkně psáti, A vím jak peří dráti,
Já hraji na housličky,
Zpívám pěkné písničky, Ba ještě mnohem víc Já všechno umím — až nic.
3. Nejlepší umím jísti, A za holkami lízli,
Sladké pokroutky chroupat,
Z kaše škraloupy loupat, Pít a nechat nalít zas, To já umím až na vlas.
|
Franta. K a č e n k a.
F. Kačenko, tys moje celá.
Co teď as mé srdce dělá? K. Jak pak já to vědět můžu! F. Počkej, já ti hned pomůžu,
Praví: tu holku já rád mám,
A chci ji mít pro sebe sám,
Jak se to teď líbí tobě? K. Ze mne děláš blázna sobě, F. Ne, opravdu, andílku můj.
A chceš-li1 mne, tedy jsem tvůj. K. Kdybych to jen věděla už,
Že ty budeš mně věrný muž? F. Já tobě věrný zůstanu. K. Tak věším na hřebík pannu,
A líbám tě jako žena. F. Mně stojí u huby pěna,
Jenom ještě jednu hnedle.
To lip chutná nežli knedle. ¦ K. I sto, třeba tisíc ti dám,
Když jen tebe, Františku, mám. F. K snídaní dám hubičku, K. V poledne také, mužíčku! F. K svačině tě dvakrát líbám, K. Při večeři tři tobě dám.
Oba. Hubičku, andílku jen hned,
Hubička ta chutná jak med, Ve mně to už láskou rochtá, A ach, což to u srdce lochtá..
|
|
|
