poněvadž neví, nač jiné peníze obraceti, pyšní se chudák a myslí, že je ve fraku lepším člověkem, avšak každý moudřejší člověk ním v duchu pohrdne, aneb aspoň jej, totiž jeho nerozum lituje.

Či myslíte, že si snad nás Hanáků pro náš kroj osoby u vysoké důstojnosti postavené, anebo moudří lidé neváží? O, mýlíte se! Já bych Vám sám z vlastního života mohl několik příkladů uvésti, ale aspoň jeden:

Kdy jsem jako důvěrník pro nový obecní řád od Jeho Excellenci p. místodržitele země Moravské povolán do Brna k poradní komisi v mém národním hanáckém kroji přišel, tu mne, a přítomného se mnou výtečného Hubíka, jeden z vysokých pánů šlechty Moravské takto oslovil: »To mám nad Vámi radost, že jste přišli v hanáckém kroji, tak to má býti, já nemohu ani cítit člověka, jenž se za svůj vlastní kroj stydí, a městský šat oblíká, takový ukazuje jen nerozum.« Mohl bych Vám ještě více toho pověděti; ale nemohu, a dosti taky máte na tom, když Vám řeknu, že bych se styděl, ve fraku před mnohého v důstojenství neb úřadu postaveného pána, který mne dříve co Hanáka znal, předstoupiti, tu by se mi zdálo, že na mne celý svět s opovržením hledí, zdálo by se mi, že na mne každý volá: »Nevděčník! stydí se za své rodiče, hanba, stydí se za své bratry, za své soudruhy!« Aneb by se mi zdálo, že mne žádný moudrý člověk více nezná.

A tedy milí Hanáci! buďmež hrdí na náš kroj, hrdí a neopovrhujme jím, tak jen získáme si vážnost a úctu u všech moudřejších lidí, a pakli některý blázen na Vás vyvolá: »Hej hanák s odřenými stehny!« ó, tu sobě pomyslete, že je to jen politování hodný pošetilec, jenž sám cti nemá, že je to jen bídný uličník, a ten, oblečte se třebas do aksamitu, taky na Vás vyvolávat bude!

»Jaký kroj, tak se stroj.« dí naše pořekadlo a já k tomu jen dokládám, co jsem už jednou v Mor. Nov. psal: Koho Pán Bůh stvořil pro frak, ať si v něm chodí, já ho nehaním. Haním však jen pitvoření se, a haním toho, kdo se za svůj kroj stydí: Já si zachovám svůj hanácký kroj, ať se mi pošetilec usměje; vždyť moudrý dá mi za pravdu! Frak aneb kaput mne moudřejším neučiní, to jistě vím. Proč bych si tedy nevážil mé haleny a svých červenie; no to! Nechť se šatí, kdo, jak mu libo, ale mně je vždy protivný, když se z Hanáka stane pán, polopán, ani Hanák ani pán. Nechť sobě jiní hledí civilisace národa z té strany, že ho z národního kroje vyslékají, já také civilisace neuznávám. A protož co mé síly stačí, hleděti budu k tomu, aby náš moravský lid a zvlášť Hanáci udrželi se ve svém národním kroji a aby raději se vyzuli ze starých škodlivých zvyků a vyslekli zlé mravy a škodlivé obyčeje; a raději aby oblékli novomódní frak pokroku a vědu, umění a vzdělanosti, aby podrželi starobylý plášť křesťanských mravů a pravé zbožnosti s krajkem (obojkem) pevné víry, silné naděje, a