str. 149
To já ti, můj milý, povídám. Že ti naposledy otvírám. To já ti, můj milý, povídám, Že ti naposledy otvírám. Přijdeš-li k nám ještě, • Vezmu na tě koště.
|
Petr Drdek:
Píseň z války italské r. 1859: Pane Gula j co pak dělaj ?
Laskavostí p. šk. rady B. Bauše dostalo se nám opisu úplné písně, složené, po bojích v Itálii r. 1859. V lidovém podání ozývá se podnes ohlas této písně posměšným dotazem žertovným: Pane Grulaj, co pak dělaj? Opis náš zaznamenává tuto píseň celou, s narážkami na válečné události tehdejší, se zmínkami o tehdejších osobnostech, o tehdejších bitkách a bitvách. Mezi řádky srší kousavý vtip a často se kmitne břitká hříčka slovní. Písnička, pokud jsem zjistil, jest neznámá, a ušla i pozornosti Dra. č. Zíbrta v díle Bibliografie českých národních písní, snad proto, že jest to skladba umělá. Přes to však v lidovém podání českém zdomácněla.
Nová píseň. (Zpívá se jako: »Šel jest jeden do Jičína kupovati.«)
Šel jest jeden od Milána bojovati,
Piemont a město Turin dobývati.
Ve Valoře se nasnídal,
U Mortary naobědval,
Přál, že musí být v Turíně na svadčině.
2.
S ním jest táhlo mnoho známých kamarádů,
Tak že sobě mohli zahrát na Armádu.
Táhli přímo ku Navaře,
Ku Payii, ku Mortaře,
Všickni byli v půl hodině v Lomelině.
3.
Když přitáhli při musice s kanonami,
Tu lid volal: O Perdio! Pán Bůh s námi!
On je těšil: Nebojte se!
Moje vojsko spásu nese!
Oni řekli na půl hlasu: Jděte k rasu.
|
|
