Co se týče podoby uhlového dříví, bývala v českých lesích velmi rozličná. Nedělala se obyčejně polena delší, nežli deset čtvrtí, a ne kratší, nežli pět čtvrtí českého lokte. Síla polena bývala taková, že muž na příkl. pětičtvrtního dříví nemohl více pohodlně nésti, nežli 3, nebo 4 polená. Z drobného však, nekolného dříví mohly se všecky kusý, které 1 coul v průměru měly, zuhliti, a daly dobré uhlí, když uměl jim uhlíř náležité místo v milíři vykázati.

Nejpříhodnější čas v roce k uhlířství býval od začátku, nebo polovice máje, až ke konci měsíce září. Dříve, nebo později uhlí páliti nepokládalo se za prospěšné, poněvadž zem a povětří jsou tuze vlhké a noci tuze dlouhé. Ale i v letě za přílišného sucha uhlířství se nedařilo. Nejhůře jest, když se pálilo dříví na uhlí brzy po sešlém sněhu, neboť zkušenost přesvědčila, že, zuhlilo-li se mokré dříví na vlhÉé půdě, že se tím čtvrtina uhlové hmotnosti ztratila.

Pokud se týče vyvolení místa k uhlířství čili na »uhlíště«, bylo výhodné založiti uhlíště na průklesti, neb aleji, nebo na kraji lesa, a tak založiti, aby se pohodlně k němu dojížděti mohlo. Půda nesměla býti ani vlhká, ani příliš tuhá, nebo tuze kyprá, neboli tuze kamenitá, anebo potopám vysazená. Nejlepší lesní půda bývala také nejjprospěšnější k uhlířství, protože ani tuze mnoho, ani tuze málo povětří nepropustila, pevněji nepálila, a že dříví tekoucí vlhkost lehce přijímala.

Uhlíště zakládalo se tam, kam nejméně vítr vanul, a kde buď pří vrší, nebo hustý les je chránily. Velmi prospěšné také bylo milířský plac tak založiti, aby voda byla na blízku, nebo ne příliš vzdálena.

Při vykazování nových míst pro milíře uhlíř dbal zkušeností uvedených. Kdyby bývala stará, již založená »uhlíšťata«, použilo se jich, protože první uhlířství na »milířském pláce« docela nově založením nikdy tak dohře nevypadlo, jako na starém, kde se již vícekráte pálilo. Když se na starých »uhlíšťatech« dále páliti nemohlo, užilo se aspoň jeho mouru k napravení nově založených »milířských placů«. Nové uhlíště poházelo se z tloušti několika coulů tím ínourem. Uhlířství potom lépe vypadlo, nežli na zemi docela holé.

Připravuje »milířský plac«, po7,oroval uhlíř jeho velikost a figuru asi tímto způsobem:

Velikost malířského placu řídila se velikostí milíře, který se na něm postaviti měl, a musil tak býti ustanoven, aby chod asi 3 střevíce široký kolem okolo milíře zbyl. Když se tedy měl milíř 6 sáhů v průměru postaviti, musil milířský plac (čili »uhlíště«) v průměru míti 7 sáhů. A že každý milíř se stavěl homolovatě a měl tedy kulatou spodní plochu, byla figura milířského placu kulatá, a docela »váhorovná«. Uhlíř vrazil do prostředka. místa,