Mimo to, že uhlíř z dobrého dříví dobré uhlí vytěžiti má, záleží také na tom, aby náležitého množství uhlí z dříví nabyl. Kdo mnoho uhlířů pozoroval, ví, že schopní a opatrní uhlíři ze stejné látky mnohem více a lepší uhlí vyvedou, nežli neschopní a nedbalí. Kde se tedy mnoho a drahé dříví na uhlí pálí, jest velmi důležito věděti, kolik uhlí dobrý uhlíř z určitého počtu dříví napáliti může.

Obyčejně se za to má, že 1 dolnorakouský sáli r'U loketní české polenové délky (připusťme, že milíř od 16 až do 24 sáhů 5/4 loketního dobrého smrkového, nebo jedlového dříví obsahoval, a od uhlíře dobře zpracován byl) málo kdy více, než 10 až 12 tun, nebo 12Vo až 15 českých korců uhlí vrchovaté míry vydá. Při pařezovém dříví, kde jest velmi mnoho mezer, bývá výnos o polovici skrovnější. Nápodobně jest váha uhlí velmi rozdílná. Tak váží na příklad: 1 dolnorakouská měřice bukového uhlí asi 30 liber; 1 český korec bukového uhlí asi 45 liber; 1 dolnorakouská měřice smrkového nebo jedlového uhlí 16 liber; 1 český korec smrkového nebo jedlového uhlí 24 liber; 1 dolnorakouská měřice borového pařezného uhlí 20 až 23 liber; 1 český korec borového pařezného uhlí 30 až 34 liber.

Dvouspřežný řádný košový vůz, jako v železných hutích bývají, může na dobré cestě 20 až 30 tun, neb 37Vo až 54J4 dolnorakou-skýeh měřic, nebo 25 až 37 Ví korců smrkového uhlí naložiti, naproti tomu obyčejná robotní fůra, košatinami zaopatřená, sotva 30 mařic, nebo 20 korců naloží. Tvrdého nebo pařezového uhlí, které těžší jest, vypadne náklad míry skrovnější.

P. Josef ßokoszny, Professor v Sandoměři v Haliči, obrátil se s prosbou ke správě bibliothetky Musea království Českého. Při opravě tamějšího starožitného románského kostela sv. Jakuba Balezli ve zdivu poboční lodi kousek pergamenu popsaného. Kdosi, patrně zúčastněný při stavbě těchto zdí, ulevuje tu svému žalu a touze v cizině. Píše po česku — byl to patrně Čech.

Prof. ßokoszny soudí, že královna Jadviga ve druhé polovici >ěku XIV. měla časté styky s Čechy a zejména že zjištěno, jak si povolávala do Polska Čechy zedníky, stavitele. Dohaduje se tedy, že psal to Čech stavitel, v Polsku zaneprázdněný a roztoužený, svíraný steskem a týraný křivdou nějakou.

Srdečný list prof. Rokoszného zasluhuje povšimnutí i v Českém Lidu, ježto jeho příloha fotografická věrně zobrazuje tuto