Není třeba odborníky upozorniti na zvláštnosti i nepravidelnosti pravopisné, že na př. píše ch místo h, (tuchu, túhú; mno-chýť, mnohýť; mnocho, mnoho; bochu, Bohu; nemochu, nemohu; chodynu, hodinu; boch, Bóh). Syrdcze, srdce; tyrpyeti, trpěti. Nedopsáno: nwzaczny, nevzácný. Nedůsledně píše několikráte v i w. Jednou piše: czyzem, pak: cyuuzym.

V nynějším přepise znělo by toto rýmování staročeské asi takto:

Ach toť sein smutný i pracný,*)

i u(e)vzácný,

v cizém kraji,

dalekoť sem v neznámosti,

v nemilosti,

túhú lkaj i.

Kudyžť sě koli obraci,

tuť sem v práci,

až sě bojim mnohýť ml(u)vy, aj toť ráči

bez rozpaci

srdce kojím.

Bych byl dále nežliť mnoho,

vždy dle toho

chcu pom(n)ěti.

Ve dne v noci křičím k Bohu,

jenž nemohu

přiezni jmieti.

Snadnoť paní (1) spravie vinu

v tu hodinu,

když chtie jieti.

S(l)žěl sě křivdy Hospodinu,

pro nevinu

j měch vyzieti (?) i trpěti.

Však žeť zlým zlost nespomóž,

vieceť Boh móž

cuzým dáti.

Synu Boží, milostivý,

vieš, kto křivý,

rač to znáti.

Strašický (na Zbirovsku) žebrák Kunc urobil sobě z hlíny boudu bez předchozího povolení. Právo k obývání chalupy jemu konečně nejen dáno, i knihovně zajištěno. Aby však nižádná mýlka

*) bídný.