Jak tam mužů pěkných hodných, též krásného panstva, přídě tam dost zbroje na nic i krásného šatstva, smiluj se, Pane, nad duší, přijmi ji do nebe, by tě tam věčně chválila, velebila tebe, by se mohla radovati v nebi s Kristem Pánem, Bohu čest, chválu vzdávati až na věky amen.

3. Jiná: jako vale tobě, má panenko.

Měj se dobře, srdce moje, pěkně se ti poroučím, miloval jsem tě upřímně, smutně se s tebou loučím,, vojna se mně zalíbila, císaři pánu sloužit, moje mysl mně vábila, jinač nechci učinit.

Panna: Nevím, nevím, ve snách-li sem, co se to se mnou děje, prosím, mluvili to špásem, snad se se mnou šaškuje, co si myslí, dítě moje, netrápit srdce mé, neb jest tuze poraněné od tvé lásky třelené.

Mládenec: Co jsem koliv před sebe vzal, jinač neudělám, můj oumysl já nezměním, pravdu ti to povídám, vojna srdce moje těší, budu prubírovati, můj andílku nejmilejší, štěstí sobě hledati.

Panna: Toho sem se, moje dítě, já smutná nenadálá, tvůj oumysl, předsevzetí, já jsem již nevěděla, a to tvoje předsevzetí, prosím, odlož od sebe, rozpomeň se na tu lásku, mé srdéčko rozmilé.

Mládenec: Alou, moji kamarádi, do klidu se stavějí, patron-taše a fizi na sebe již chystají, fajfrové, tamborové (pištcové, bubeníci^ ti nás obveselují, hejtman, lajtnant, kaprálové kuráže dávají.

Panna: O fortuno vždy nešťastná, ó jak si mne podvedla, zdála si se bejti šťastna, mé srdce si ranila, prudkou střelou tak hluboce mé srdce si třelila, ó kýž sem byla jakživa tvé lásky nepoznala.

Mládenec: Již jest darmo očekávat, tambor tluče na buben, nemohu tu déle ostat, z města pomasírujem, a ty, ó má nejmilejší, podej mně tvou ručičku, a já tobě na rozchodnou dám ti ještě hubičku.

Panna: Já bez tebe žádné chvíle, můj andílku, nebudu, neb mé srdce jest truchlivé, s tebou pomasírujú, nenechej se mně tu trápiti, vem mně sebou, dítě mé, neb bych pro tě chtěla umřít, mé choti, každé chvíle.

Mládenec: Co bych s tebou, moje dítě, co bych já s tebou dělal, však jsem žádné dovolení od hejtmana nedostal, zůstaň doma, srdce moje, nemohu tě sebou vzít, hledej sobě štěstí jinde, neb to jinač nemůž být.

Panna: Když to jinač nemůže být, co tomu mám smutná říct, nevím tomu jak udělat, musím Bohu poručit, a mně, můj zlatej andílku, teskno bude po tobě, dej Bůh, abychom se shledali v nebi spolu vesele.

Mládenec: Vale, vale, moje dítě, s tebou se rozžehnávám, vale ti, můj diamante, valedikcí podávám, žehnej tebe sám Bůh z nebe, mé překrásné stvoření, líto jest mne to velice, že budem rozloučení.