popřej jim, Bože, strpení. Proto mně pověz, čtenáři, kde se to město nachází, v Čechách, které by táli mnoho pretrpelo zlého toho, aby tak moc zrno] dováli, r. ěšřanůy málo nechali. Město vše obrátili nic a v něm nenechali nic, jako Nymburk, má vlast milá, přes příliš doři í ala sila, ¦ posavad konce není, těm ouskostem a trápení. Sic co se tomn dř\ hi, au jest na oko viděti, slavné krajiny a města, že sou velmi hrubě spustla. Pán Bůh pro hříchy do-porští, dopustí, však neopustí. Pročež mi milý krajané, snášejte, však ste křesťané, toto zde trestání časné, jest lepší než ono věčné. Tak stará latina praví, a k dobrému nám vždy radí, že koho Pán Bůh miluje, toho křížem následuje. Svět se blíží konci svému, po-vc^ujé všemu zlému, ty si \em Boha za pomoc, přemůžeš všecku dáWa, moc, všemu tomu zlému zvykej, svatým Jobem takto říkej: Pán Bůh dal a Pán Bůh vzal, jak on chtěl, tak jest udělal, ze všeho buď pochváleno nejsvětější jméno jeho! Ještě něco připomenu, jakou svět dává odměnu, všechněm těm jenž jeho byli, užili ho malou chvíli, jen dichtěli po marnosti, užili v štěstí v krátkosti, kdo ví, kam se duše děla, mohou říkat v pekle: běda. Brzy bývá po vší slávě, jak po hlinenej nádobě. Kde sláva Šalomounova, a kde síla Samsonova! Onomu rovně v moudrosti, a druhému v zmužilosti, kde krása Absolónova, kde pak milost Jonášova, onen přední byl v sličnosti, druhý pak k lidem v hlídnosti. Julius císař panovník, tolik národů ukrutník, nedbaje na chudého křik, kde je bohatec ukrutník, okaž medle Cicerona, ostrovtipného Platona. S Aristotelem učenost, s oním zmizela vimluvnost: Což králův, kolik manarchův, knížat, hrabat, velkejch pánův, biskup, prelát, papežové, v krátké sešli světa době, jako dým pára zmizeli, že se i dobře poměli, náhlou smrtí zachvácení mnozí zmrhali spasení. T s námi se též tak stane, věř mi, můj milý křesťane, i my též umřít musíme, proč se lepší nestrojíme, zde dobré skutky činiti, s nimi se Bohu líbiti, by nás po zdejší žalosti, přijal k sobě do radosti.

Lamentací. Ach nastojte, co se děje, ne každému ten svět přeje, mnohýho velmi zvišuje a jiného ponižuje, s lidmi chytře umí hráti a mnohimu míčem platí. Já to více moci božské připisuji, nežli lidské, neb tak učí věčná pravda, kterážto nikdy neklama, že bez vůle svaté jeho, nesejde jeden vlas z něho. Dokud se Boha bojíme, a vůli jeho plníme, zastává nás, všudy chrání, a od nepřátel zlých brání, a když se mu protivíme, nepravosti zly činíme, nemůž se na nás dívati, ale ráčí nás trestati. Příkladův hrozných dost máme, avšak se málo lepšíme, jakož toho zakusila, Nymburk, město, má1 vlast milá, tisíctého šestistého a třicátého čtvrtého. Každimu buď líto toho, prolili krve dost mnoho, kurfiřta Saského chasa, nadělali z lidí masa, neb ukrutně mordovali, zadného nelitovali, v pravdě v počtu se nachází, co zazna-