Názvosloví hospodářského nářadí a polní práce v Pošumaví.

Vnáší literatuře české byla dosud pramálo věnována pozornost názvosloví předmětů a zařízení v hospodářství různých krajů Cech, Moravy a Slezska. A přece, kolik vděčné látky se tu nabízí každému, jen poněkud znalému lidového života ke zpracování.

Vůz v Pošumaví jest buď rozstrojený nebo sestrojený. Je-li rozstrojený, strojí se a to z předku a ze zadku. Ku předku náleží: voj, ramena, náprava, cka (deska), voplín, klaníce, lišně, podjížď. K zadku: hder, náprava, voplín, klanice.

Předek se zadkem spojuje rozvora, k níž se houží přitahuje hder. Dřevěná část nápravy jmenuje se prah, železné části užší ku kraji směřující, šlovou konce. Urazí-li se konec od kraje, říká se, že se urazil »od špice«; urazí-li se od dřevěné části, urazil se »od řízu« (řez).

Na konce navléká se kolo. Aby nespadlo, dávají se na špic »štesle«, čili »piksly«, t. j. navlékají se jako čepice. Špic má v sobě dva otvory, rovněž i štesle. Těmito otvory se prostrkují »zákol-niky« a sice zákolník čís. 1. do otvoru 1., a čís. 2. do otvoru 2. tak, že kroužkem zákolníku vykukuje konec ipiksly. Místo zákolníku dával se dříve »záblatník«, který dělal nad pikslou stříšku. Mezi zákolníky navléká se na štesli »lišně« (jinde: lišen), ovšem jen tehdy, kladou-li se na vůz žebřiny, nebo fasuněk.

Lišně skládá se z dřevěné části a ze železného oka. Střed kola jmenují »pístem« či »hlavou«. Do pístu je vražena uvnitř železná trubka, jíž říkají »zděř«. Tou se točí kolo kolem nápravy. Z venčí do pístu je zaraženo 12 špicí. Jsou vždy dvě proti sobě. Na dvou špicích bývá vždy jedna loukoť. Celé kolo objímá železný ráf.

Na nápravě spočívají ramena voje. Voj (též: »voje«) má v předu »formánek«, aby návojníky nespadly. Nahoře má podobu psíku, dole je jen hřeb. Voj je mezi rameny a nahoře obita plechem. Ni'hore, aby je koně neohryzovali, dole, aby víc drželo.

Mezi rameny je otvor, jímž prostrkuje se hřeb, na který se navlékají »váhy«; ty mají na »cucbtech« rozporky. Na koncích rozporek jsou »cuchty« s »roubíky«; za ty se připínají »stránky«,. či »prostraňky« (též: prostranky). Pro »sekeru« či »sekyru« bývá na pravém rameně kroužek, jímž se provléká »topůrko« a »oko železné«, do něhož se zavěšuje »čepel«.