Na nápravu k zadělání přijdou »ramena«, na ramenech je »eka« či »deska«. Na této se točí »voplín«, který má na koncích díry pro klanice, aby nevypadly. V prostřed voplínu je díra pro »svorní hřeb«. Ten drží nejen voplín, nýbrž v »loži« mezi ekou a rameny na »prahu« též »rozvoru«. Kozvora má asi uprostřed na sobě železnou houži (svorní hou-ži), »hder«; na konci na rozvoře za zadkem je »hřeb za-dák«, aby zadek s rozvory nesjel. Hder je na zadní nápravě pevně přibit a na něm voplín též pevně, neboť se netočí jako voplín na předku a proto nemá též hřebu.

Vůz takto sestavený strojí se: 1. do hnojníku, 2. do žebřin, nebo-li zasuň ku, 3. do palců, 4. do líh (líha).

1. Do »hnojníku« k vození hnoje dává se přes voplí-ny »hnojník«. Hnoj-nik jsou dva dlouhé trámce přes celý vůz, mezi nimi je buď jedno nebo 2 prkna, spodem na každém konci k trámcům pevně přibita. Na každém konci je »hlava«,j t. j. dvě dřeva, mezi nimiž jsou na přič prkénka. Má-li se voziti zeni, neb co by propadávalo, kladou se po stranách prkna, přes ně dá pe »sklen«, t j. silná hůl; na jednom konci se přiváže řetěz, vede se pod vůz a na druhém konci se zase přiváže do »oka«, které tvoří otočený kol sklenu řetěz, vstrčí se »vyklík«, t. j. dřevěný roubíček, jímž zkracuje ?e následkem otáčení řetěz. Tímto zkracováním přitahují se prkna.

6. Andrej Kmeť pod krížom u Trpina (v Hontianskej stolici).