7. Dievča dbanku premýva v Osade. Liptovská stol.

2. Do »žebřin« (řebřin), neboli fa-suňku. Žebřiny sestávají z »rejfin«, mezi těmi jsou »špr-šle« a asi 4 »svlaky«, nebo jen samé »svlaky«. Fasuňěk vypadá jako žebřina, je však vyšší a kratší a má samé svlaky. Na voplín se položí prkno a po stranách se postaví fasuněk neb žebřiny a podepřou se z zvenčí li-šní.

3. Do »palců«. Místo klanic se zastrkají »palce« (krát-kéklánice).V těch se obyčejně vozí klády.

4. Do »líh« (líha) mezi palce dají se líhy, na něž nakládají se sudy. Líhy mají dvě dřeva po stranách, ta j sou pr o-dlabána a jimi prostrčeny dva svlaky.

Místo hnoj niku užívali dříve »korby« a ještě tu a tam viděti lze na korbě odvážeti na pole hnůj. Nyní se skoro všude vozí v korbě písek. Co je vlastně korba? Je to na líhách uprostřed přibitý truhlík. Na žebřinách pozadu i nalpřed je »rozpěrák« či »brejle«, které horem odtlačují žebřiny od sebe.

Vůz uzavírá se a) »šlajfem«, který je přidělán buď na předu, buď na zadu, b) »kocourem«. Je to silný, krátký řetěz, jenž obemkne jen loukoť a ráf. Ke »kocouru« přimkne se »zavírkový« řetěz. Ten zadrhne se pod »houž« či »houžev« na rozvoru: kolo pak nemůže se otáčeti, a kocour dře se po zemi. To jmenují »na zavírku«. Šlajfem se »šlajfuje«, jede-li vůz s vrchu. Místo »kocoura« dává se »čubka«. Je to ráf železný, který má u předu »oko« a po stranách »uši«, aby kolo s něho nespadlo. Za oko se ěubka přiváže jako