kocour, kolo vjede na čubku, ta se vleče po zemi a kolo na ní stojí.

Jede-li vůz s vrchu po kluzké ploše, tu klouže a nejede rovně vojem (též: voji) ku předu, nýbrž po straně. Tu pak říkáme, že se »šaruje«.

Vozí-li se píce jetel (seno, votava hrách a p.), naloží se veliká fůra a aby se po cestě netrou-sila, utáhne se »pa-buzou« či »pavuzou«, kteráž jest od předu pod »pavuzovýni řetězem« a v zadu pod »utahovákem« (silný to a dlouhý provaz). — Malé věci vozí se na »traka-ru«; jsou-li sypké, na »kolci« či »samo-kolu«.

Je znám ponejvíce jen v krajinách písečnatých. Přední jeho část jmenuje se »popjetí«. V něm je 4-5 děr, do nichž zastrkuje se dřevěný nebo železný »potýkač« (t. j. hřeb); za ten se táhne houžví nákolesník. Druhé půlce nákolesníka říkají »kleč«. Kleč je spojena s popjetím železnými kruhy. V kleči je »dlab« pro »násadu«. »Čap« násady jde dlabem a vykukuje ven. K čapu jsou klíny, které jej drží, aby nevypadl.

Násada má tyto části: čap, péra a náhradník. Cap a péra jsou dřevěná, náhradník železný. Za dlabem je díra pro »dřevěný suk«; ten drží »přínos«. Přínos se plazí po zemi; u předu jde ke špici náhradníku, podepírá jej; v zadu je přibit k »patě« nákoles-níku »železným sukem«, aby se neuhýbal. V patě nákolesníku je dlab pro »sochu« či »ručičku«, za kterou oráč nákolesník řídí.

8. Práčky na potoku v Polonke v Gemerskej st.