Přísloví o zkoupéni ženichu: »Bude své ženě počítat hrách do hrnka« již přestalo, a nyní se říká: »Bude své milostpaní ženě počítat kafé na pánvičku.«

Na nejnovější kroj šatů nyní se zde s chrtů bere míra. Zde pěší šviháci přestávají zas ostruhy nosit, od doby, co kdes ve veliké společnosti jednomu takovému rytíři bez koně jeden ehlape-

8. Jeden měšťan v Kocourkově druhého u pana půlmistra oěernil.

ček, jeho příbuzný, řekl: »Strejčku, ty máš ostruhy — kde pak máš koně? dej mi na něj sednout.«

O nedávném zde jarmárce byl jeden krám, v němž se prodávaly rozličné dosaváde v Kocourkově nepovědomé věci, mezi niuii:; zvláště se tam líbily a hojného odbyta tyto měly: Pěkně vypracovaný mlejnek, v jehož kolečkách velmi ostré zoubky, na němž v několika hodinách celé město se může přemlít; velmi draze prodán, protože několik Kocourkovanek až na pranici o něj se přeplácelo. Které nemohly ho dostat, nakoupily si pěkných jakýchsi nástrojkú na způsob jehelníčku, jenž pod jazyk vloženy velmi pěkné špičky ze sebe vydávají. — Několik líbezných píšťalek potupovali tam mužové k daru svým paním, nimiž i při onom mlejnku a v řeěích těmito špičkami prohazovaných mohou také cosi pěkného spískat. Ostatně také tam byl k dostání: Jakýs nástroj, magnetu nápodobný, jenž ale místo železa — šedivé vlasy k sobě přitahoval, tak že jen při hlavě se s ním sem tam jezdí, a každý šedivý vlas na něj vymrskuje a se ho chytá, jako na něj přiklížen — velmi přiučná