rody nenacházejí to ničímž jiným než jen že to nakouřená lež z novoročních gratulac.

Na vysokých školách v Kocourkově strhla se rozepře mezi vysoce a hluhoce učenými. V dokazování a vyvracování učenských věcí stala se tam také otázka: »Co záslužnějšího jest, dělati z pravdy lež? — a nebo ze lži pravdu?« Jedni dokazovali neb zastávali jedno, druzí druhé, jakož vždycky. Když jedni na druhých kusa cti nenechali, tak že již ani na těch ani na oněch, nebylo zač popadnout, rozbroj ten chýlil se k šťastnému konci. Nešťastná ale náhoda! Jakýs učený neposeda zas tam přednesl k učenému rozhodnutí otázku: Zdali by ženské také mlčely i kdyby žádných jazyků neměly? Tu se Boží dopuštění strhlo! Někteří dokazují, že to se ještě dokázat nemůže. Na sta mužů t. j. manželů tam chtěj neb nechtěj musí dokazovat toho nepravdu. Tak věc ta drečela, když posel z Kocourkova odcházel.

Zde nyní mezi lideuú nejvzácnějšího stavu začíná se móda, při udávání svého mínění říkati (dle selského nedávního obyčeje): »Podle mého hloupého rozumu.«

Jak také zdvořilost tam velmi se již vybrousila, nedávno pěkný důkaz daly dvě paničky: paní pojezdná a paní písařka: »Ach drahá paninko (zvolala k této paní pojezdná), pomýšlejí si, dnes v noci zdálo se mi o nich.« — »Jeli možná! (zvolala zas paní písařka v hluboké pokloně) jaká to čest? to jest moje povinnost, aby mně se o nich zdálo.«

V nejnovějším čísle Kocourkovských novin jakýs tam nemocný, jenž na krátký duch trpí, oznamuje, kdo by nazbyt neboli velikého ducha měl, aby mu ho trochu přepustil. Protož činí se návěští to všechněm takovým (proto že v nynějších časech jistě zá-hodno jest, všechno k zisku si obracet), žeby přec mnohem jim bylo prospešnej, za zbytek jejich duchu raděj něco utržit, než jej darmo si odíukovat, nebo zbytečně se ním jen nadýmat.

Jakýs člověk, jenž v Kocourkově již po několik let poštívá-riím se živil, nedávno jedné noci se zmizel. Jindy by se bylo pevně o něm věřilo, že ho čert vzal; nyní však osvícenějším rozumem se uznává, že zcela přirozeným způsobem jako každý uběhlík jen u-prchnul. V kocourkovských novinách při této zprávě stojí také toto popsání jeho osoby: Oči: Jedno černé druhé modře natlučeno. Ostatně kluzkého a šejdrého pohledu. Nos: dlouhý čenich, náležitě k slídění. Ústa: s nakousanýma piskama. Zuby: Kousavé, nápodobné vlčím. Uši: Vysoko vyrostlé. Brada: Holá. Povahy: Jakživ žádné neměl. Zvláštní známky: Na zádech a jinde — známky někdejších pruhů. Činí se žádost, kdekoli takový člověk dostižen, aby jen se zas utéct nechal.

Po telegrafu dostali sme z Kocourkova tyto po půlnoci ma-sopiistního outerku uzavřené oučty: Vesměs všech masopustních