Najednou jej ze čtení vytrhla žalostná slova: Slunce: co svítíš na bídné lidi a na Přelouč zlomyslnou, jež mně způsobila smutné loučení!?

Světlický ohlednuv se spatřil za sebou professora Přeloučského, který vášněmi silnými rozerván jako šílený ubíhal od slavného města Přelouče. I přestal číst a schoval písně do kapsy. Tenr-pora mutantur, pravil Větrovský zajíkavým hlasem zraky na Světlického upřev. Nedávno jsem se smál vám a nym vy se budete smát mně! Nedávno se zpívaly písně národní na vsích v hospodách a nyní v městech na divadlech! Nedávno mně dávali Přeloučtí slušný honorár za mé přednášky a dnes___!!

»Co se stalo?« Uzřev, s jakým potleskem české národní písně od učených a vznešených pánův na divadle pražském uvítány byly, chtěl jsem je v Přelouči uvésti v známost k oslavení svého jména a k zvýšení svého honoráru; dobrá vůle mne však uvrhla v záhubu! Přelouětí uslyševše od svých dětí zpěvy, jež v okolních vesnicích oblíbeny byly, jako: »Sil jsem proso na souvrati«, rozpálili takovým hněvem proti mně, že jsem v okamžení prchnout musik Ach světe převrácený, co se štítíš mody a osvěty! »Mody se neštítí, ale spíše osvěty.« Kterak se neštítí mody, když pro písně, které v městech módou jsou, mne Přeloučtí ....!/?«

»Nevěděli, že v městech módou jsou, jelikož je ve vsi jen slyšeli. Kdyby jste je byl ozdobil jménem »moda« a řekl, že se v největších městech líbí, byli by je Přeloučtí s radostí přijali, Nyní všecko krásné a prospěšné, má-li obliby dojít, se musí módou pctáhnout.«

Kdož mi ale uvěří, že jest módné a nové, co za takové vyhlásím? r

»Všudy nebezpečenství a obtíže.« Nejlépe bude, když ostanu tanečním mistrem — mohu skákat jak budou pískat — a nemám se čeho báti.

»Tak se všem zachováte.«

Brzo četlo se v novinách: V. K. Světlický vydal nákladem N. České národní písně a popěvky sebrané na panství Protivíi!-ském,