Český kněz a píseň národní)

Na knězi jest, aby přesvědčoval o kráse a důležitosti písně národní i pro život duchovní, aby ji podporoval, kdo ještě žije, oživoval, křísil, kde vymírá, a kde třeba, aby národní píseň obhájil. Má ona v moderním světě nepřátel dost...

Kde má tedy český kněz začíti působiti pro naši národní píseň, krásnou a čistou? U mládeže — ve škole. Ta je nejvhodnější školkou pro pěstění písně národní. Pro ni neúrodnější půda je v těch čistých, nezkažených dětských duších, tedy nenechati jí ležeti úhorem.

Jisto jest, že mnohé dítě dobře se pamatuje na písničky, které mu zpívala babička a dědeček, kteří jich znali ještě moc. Děti mají písně rády. Ochablou dětskou pozornost jediná národní písnička zase vzpruží. Nejlépe začíti s některou veselou a žertovnou písničkou, a časem přiučovati je novým a přiměřeným. Při tom také velice prospěje dobrá shoda kněze s učitelem, který může v takové zá'služné práci nmoho pomoci.

Dětem starším může katecheta poukazovati na cenu a krásu národních písní při vhodných příležitostech, v těch mladých českých duší buditi k písni národní lásku a odpor k bezcenným a neslušným popěvkům.

Pořádá-li školní mládež na nějaký dobročinný účel hudební i zpěvní koncert, ať pochlubí se veřejně také národní písní a ukáže její krásu i dospělým.

Každému národu vložil Bůh do srdce zvláštní lásku k něčemu, národu českému dal lásku k písni. Na českou duši má píseň mocný vliv — jest už tak stvořena. A toho vlivu jistě by dosáhly ty čisté dětské hlásky a krása písní samých.

*) Poznámka redakce. Snaživý kruh bohoslovců v Českých Budějovicích »Jirsík« vydal Almanach Ďesko-Budějovických bohoslovců 1913, na oslavu a památku Jana Valeriana Jirsíka, »velikého biskupa a velikého Cecha«. Zprávu o krásné knize, krásné obsahem i výpravou, podáme v oddílu: Literatura. Tuto otiskujeme důležitou stať spolupracovníka »Českého Lidui, p. Václava Davídka, nadšeného pěstitele lidovědy československé, jenž se rozhovořil s hlediska příštího kněze o úkolu, který má český kněz, žijící na venkově mezi lidem českým, pokud se týče národní písně. Otiskujeme promyšlenou a procítěnou tuto studii proto, že od začátku Český Lid hájí téhož stanoviska, jak kněz podle zářivých vzorů knězi národopisců českých může zdárně spolupůsobiti při zachraňovací, společné naší práci v oboru lidovědném. Autor píše tak srdečně, tak přesvědčivě, že by bylo škoda, aby jeho vroucí nadšení zůstalo uzavřeno jen pro úzký kroužek čtenářů »Almana.chn<;. Jeho studie plně toho zasluhuje, abychom ji uveřejnili v »Č§ském Lidu« s výzvou a prosbou: »Jdi a učiň též!«