Jest přední zásadou školy: učiti pro život. A nedá-li škola mládeži pro život hojnost dětských krásných písní, zůstala by v úkolu školy značná mezera. Lid si rád zazpívá, a uevytříbil-li si vkusu za mlada, chápe se později všeličeho, jak se to namane. Bývají to většinou jalové nebo neslušné popěvky, které místo aby šlechtily, kazí. Nepodaří se nikdy snad docela je vymýtiti, ale učiti rozeznávati píseň ušlechtilou od planých popěvku, pěstovati vkus a cit pro krásu již v mladých srdcích — stojí opravdu za hodný kus práce, píše kněz Hlavinka v Obzoru 1896, str. 77.

Kolikerému zlu zabrání tímto kněz, což by z kazatelny sotva asi mohl. Pak může se těšiti kněz, že školou takto odchovaný dorost neuslyší aspoň tolikrát po osadě prozpěvovati úryvky z kluzkých kupletů a ze šantánů. Jaká je to radost duchovního správce, když po polích své osady slyší při práci ušlechtile zpívati. Je mu to i důkazem, že ti jeho osadníci jsou spokojeni a šťastni, jak bývali naši prostí dědové. Těm národní píseň byla průvodčím každým krokem a stoupnutím, jejich důvěrným squdruhein a pomocníkem při práci a jho práce ulehčovala.

Velmi podrobným šetřením dokázáno nejnověji, jak daleko do minulosti sahá spojení práce s rythmem, t. j. se zpěvem a hudbou, jak i toto spojení křesťanstvím bylo posvěceno a kterak od prvých dob křesťanství píseň práci protkávala dle napomenutí apoštola, Efes. 5, 18.

Kythmus a práce zachovaly si spojení ještě celým středověkem ku blahu lidu a rozmnožení radosti. Doba nová roztrhla i to a naše velebná kultura, neklid a štvaní života, připoutání tak značné části lidové práci na stroje a internování jí v továrnách a mnoho jiných příčin vyplašilo národní píseň z říše práce.

Dnes už ani chasa při práci na polích a lukách nezpívá. Proč? — Je nespokojena. Eáda by do města — volnost chce — vlastně nevázanost — užívati jako kamarádi nebo kamarádky. Službu u sedláka považuje za otročinu, pracuje nerada, mrzutě. Nezpívá, je nespokojena, nezná ceny ná'rodních písniček a nezná jich také tolik, jako mládež ve starších dobách, nebo zná jen začátky — a dál nic.

Zpívá dnešní chasa snad jen při muzikách — a tu je otázka, co zpívá. I toho má si všímati kněz. Je zván do mnoho zábav a někdy pastorální taktika radí, i tam s osadníky se stýkati. Budou-li se při takové venkovské zábavě zpívati písně národní, i kněz dost rád pobude uprostřed čisté, nelíčené radosti lidu venkovského. Pak nebude kněz nějakou kluzkou odrhovaěkou přiváděn do rozpaků.

Jaký vliv také může mít někdy uprostřed toho veselí národní píseň, na př.: »Aby nás Pán Bůh miloval, hříchy odpustil nebe dal,« kterou Erben ve svých »Prostonárodních českých písních* nazývá