str. 56
Kilijene! prosím já tě poníženě: pověz ty mně pouhou pravdu, co se tebe ptáti budu.« Aneb: »Trávo, trávo zelená, kterou sem já trhala; pověz ty mně věrnou pravdu, co se tebe ptáti budu.« Když která jest hotova, vykřikne: Hotova! Když však všecky povázaly, rozloží si vázání a soudí, k čemu se vazba podobá a co tudíž znamená. Jest^li vazba podobna věnci, zůstane děvče starou pannou; jsou-li dva věnečky, vdá se; podobá-li se vazba provazu, znamená dalekou cestu, kam se dostane pudělá-li se kolíbka, vdá se děvče jako maminka. P. Šácha.
Svatojanský dar. Večír před sv. Janem Kř. stelou sobě děti v půlnočních krajinách království Českého i ve sousedním Slezsku a Lužici trávu, zvláště pak Svatojanské kvítí (rmen) pod stoly, lavice, neb do koutů, aby jim svatý Jan přes noc na ni něco nadělil. Jar.Or11.
Jahodníci. Děti jdouce do lesa na jahody neb na borůvky, vysýpají první hrníček, kterýž natrhají, na zem, aby měly štěstí, a našly mnoho jahod. Když pak z lesa vycházejí, berou třísku, a vrtajíce jí do stromu některého krajního, volají: »Zavírám, zavírám les, aby tam žádnej nevlez, kočka ani pes.« Taktéž myslivci, vycházejíce z lesa, podle starodávného zvyku, ránu v ručnici nabitou do něho vystřelují, aby jim pryč zvěř z lesa nepřebíhala. Jdouce jahodníci domů polem s jahodami v hrnečkách a v jiných nádobách natrhanými, zpívají: »Jahodníci jdou, jdou, jahody si nesou. (Plné hrnky, jako trnky, až se celí třesou.) Až já přijdu domů, krajíc chleba vemu, a jahody, a jahody, a jahody k tomu.«
Em. Stránský.
Boží Tělo. O Božím Těle z ratolestí, které při oltáři jsou, ulomený prut jak dlouhý do lenu aneb do konopi strčíš, tak vysoko vzrostou, a mušky len nežerou. (Květy 1846, 134.) Jak lidé o Božím Těle před deštěm utíkají od oltářů, taktéž utíkají o žněeh domů s obilím. (České přísloví.) E. Hora.
|
|
