Lidové obydlí a jeho kulturně historické vztahy.

Hornoněmecký (tak zvaný) dům již proto, že z uvedených typů nejlépe vyhověl požadavkům, pokud se týče obydlí, a uspokojoval, maje při tom veliké výhody zdravotní, nabyl velikého rozšíření a stal se základem obydlí kulturního člověka vůbec.

Typ hornoněmeckého domu, máme-li na mysli mapu Ra-kousko-Uherska,1) zaujímal celé Cechy, většinu Moravy (vyjma Valašsko), Opavsko, obojí Rakousy, celé Solnohrady, severní a střední Tyroly až k soutoku Adiže a Eisachu, severní Štýrsko asi k Můře a Muřici, jižní Štýrsko od Marburku, větší část Korutan od Drávy na jili, Krajinu, Chorvatsko-Slavonsko, Bosnu, východní okraj Hercegoviny; v Uhrách pak, pokud jsou tu bytové poměry prozkoumány, jest to krajina kol Šoproně, na západ od Blatenského jezera, slovenské kraje u Košice, Kremnice a B. Bystřice, pak krajiny u Tisy a celé Sedmihrady.

Snad nebude bez významu povšimnouti si, jak zastoupeny jsou i jiné typy v naší mnohojazyěné říši. Typ ruský (Geramb užívá názvu Herdofenhaus) zabírá Těšínsko, část Moravy osídlenou Valachy a Slováky, Halič od Dněstru na jih, severní a východní pruh Uher a severní Bukovinu. Komínový (románský) typ převládá v jižním Tyrolsku, v Přímoří, v celé Dalmácii i na ostrovech, v Herceg-ovině, vyjma okolí města Bilec a Stolae. Dymnice jsou v Korutanech, Štýrsku mezi Můrou, Muřici a Dravou, na Slovensku (na levém břehu Váhu, v Čiěmansku), v Uhrách, na pohoří Matra. Také ohnišťový dům nalezne se tu a tam v Alpách, v Tyrolsku na sever od Brenty, u Slováků, v Bukovině mezi řekou Moldavou a Zlatou Bystřicí.