Jak již dříve bylo uvedeno, jest novým prvkem hornoněme-ckého domu jizba s kamny a stropem. Kamna jsou duší jizby. Aby se předešlo omylům, třeba znova zdůrazniti, že o kamnech mluvíme tam, kde oheň hoří se všech stran uzavřen. Jest tedy i pec v tomto pojetí kamny, a jest nejstarším tvarem kamen.

Pec k účelům technickým, ať k tavení kovů (Schmelzofen), ať k vypalování hliněných nádob (Töpferofen), jest starý kulturní majetek člověčenstva. Staré popelnice byly vypalovány a ani doba kovová nemohla se bez pece obejíti.

Jak vypadala starořecká pec, poučují nálezy u Korinta.2) Řecká hrnčířská pec měla 2 oddělení (viz obr. čís. 1.); prostor a) určený pro oheň a pak oddělení druhé, b), kam se kladly vypalované předměty. Oba prostory byly od sebe odděleny dírkovaným stropem, jenž byl uprostřed podepřen silným dříkem; zvaným pappas (d). Několik starých vykopávek zachovalo i nárys těchto pecí; vyobrazení jest v citovaném Meringrově článku. Jest tu znázorněn stojící nahý muž, jak z pece vyndává hákem vypálenou nádobu.

Obr. čís. 1. Kolmý a vodorovný řez korintskou pecí

a prostor pro palivo, b pro vypalované předměty, c praefurnium, d »pappas«.

Zachované pece starobabylonské byly otevřené; snad se v takové peci i vařilo.

Neméně zajímavý jsou hrnčířské pece Etrusků. Tento vysoce vzdělaný národ, Foeniěané Evropy, znali pec v jednodušší formě. Pec, nalezená v Mazabottu, má jen jeden oddíl pro nádoby i pro oheň a praefurnium, kudy se topilo. Uvnitř byly dvě cihly a na ty se kladly hliněné věci, určené k vypalování.

Délka této etruské pece měřila 1-08 m, šířka 0-98 m. Zachoval se i podobný menší model, nalezený v hrobě, kam byl dán jako pohřební dar.