Staroitalské pece mají nepatrný rozdíl od pecí starořeckých. Již názvosloví (caminus, pappas), které přešlo od Ěeků k Římanům, by svědčilo, že Italikové přejali věc i jméno. Ale nelze tak

Obr. čís. 2. Etruská pec

a cihly, c praefurnium.

s jistotou tvrditi. Kultura Etrusku, od kterých Římané si tolik osvojili, její původ a jejich vztahy k Ěímanům, jest stejně temna jako jejich jazyková přináležitost.

Jméno původně řecké kaminos putovalo od Římanů dále ke Germánům (Kamin) a Slovanům (komín); prodělalo při tom i změnu svého významu.

Na půdě německé nalezena byla celá řada římských pecí (v Oberlahnsteinu, u Heidelberku a j.). Zajímavé byly dvě pece u Heidelberku odkryté. Jedna z nich, o hloubce 75 cm, délce 150 cm a výšce 180 cm, měla zase dva prostory. Prostor pro oheň byl však rozdělen nízkou zídkou a od těch vedlo k vnější zdi asi 7 žeber s 4—7 otvory. Jedna pec měla strop a v něm otvory pro kouř a vzduch; druhá byla beze stropu; tato stála asi ve vytopené chýši nebo se její boření otvor přikrýval provrtanou kamenou deskou.

Klenutí větších pecí bylo pořizováno z vásovitých nádob do sebe zastrčených. Technicky znamenalo použití nádoby jako stavebního materiálu nesmírný krok. V Syrii užívá se podnes ještě nádob k stavbě klenutí a u Lublaně i ve Vídni nalezly se v římských vykopávkách nádoby uvnitř plné sazí. Nádoby tyto byly za-strkávány do sebe, aby ústí nádoby jedné bylo nastrčeno na dno

Obr. čís. 3. Spirálovitý věnec, tvořící kupoli. (Z Pompeje.)