nádoby předešlé; tak utvořen celý věnec, který se pak spirálovitě vinul, až bylo kupolovité klenutí hotovo.

Jiný způsob klenby jest zachován v hrnčířské peci v Stoobu u Šoproně.3) Pálení nádob jest v této vsi domácím průmyslem, jímž se zaměstnává asi 27 rodin. Většina pecí jest nově vystavena, ale několik starých pecí vyniká zvláštní konstrukcí. Jedna pec, kterou

Obr. čís. 4. Hrnčířská pec ve Stoobu a její příčný řez.

Bunker podrobně popsal, jest 5 metrů dlouhá; v přední třetině hoří oheň, v ostatní části jsou vypalované nádoby, srovnané na lešení. Některá pec (srov. obr. čís. 4.) měla v postranních zdech výstupky a na ty staveny byly nádoby po páru, uchy do sebe vklí-něné a pak vše vypáleno. Zajímavá jest konstrukce klenutí. Zdi jsou z pálených cihel, ale klenutí z nádob. Jeden hrníček zastrčen do druhého a celý tento věnec spočívá oběma konci na postranních zdech. Celé klenutí jest tvořeno řadami věnců. Bunker napočítal, že klenutí jedné peci tvoří asi 311 hrnečků; jediný věnec jest z 9—11 kusů. Aby bylo klenutí chráněno před úrazem, jsou věnce hrnečků pokryty vrstvou hlíny.

Kachlová kamna jsou jen přetvořením a jiným užitím hrnčířské pece. Hrnčířská pec byla přenesena do světnice4) a musela býti přeměněna, aby vytápěla místnost. Předně se zmenšila a ze dvou prostorů zbyl jen jeden, kde se topilo. Z hrnečku stal se kachlík, v jehož nynějším tvaru by nikdo nehledal jeho původ. Nyní máme vedle sebe kachlová kamna ku vaření pokrmů a vytápění místnosti a pec na pečení chleba. (Pekařsky pec u Slováků a Poláků.)

Dnešní kachlová kamna mají kachlíky dvojího druhu — vypuklé (konvexní) a vyduté (konkavní). Kachel vypuklý jest obvyklejší; zhotovení jeho vyžaduje zručného hrnčíře a těžko lze si práci tu představiti tomu, kdo jí neviděl. Hrnčíř tiskne na kruhu hlínu,