vesnicích, kdo nemusel, doma nezůstal a spěchal do Březinky, že byly vesnice skoro lidu prázdné. V Březince oznamovali příchod spolků též střelbou a zástupy lidstva domácího i od jinud čekali u cesty, u hrány a na blízkých prostranstvích na příchozí zástup.

Nad silnicí do Březinky, kudy měl zástup přijíti, stála vysoká hrána s prapory národních barev, a celá potažená ěerveněbílou látkou a po stranách zeleným chvojím a ratolestmi okrášlená. Nahoře na bráně k příchozím nápis: »Stateěnost, Čechů ctnostk Na druhé straně do vsi: »Sláva památce Krolmusově.« Domek Krol-musův též byl okrášlen věníky, zelením a prapory. I z jiných domů z oken a střech vlály prapory. Největší prapor byl vztýčen na největší lípě na vrcholku a vlál nad celou obcí, že ho bylo zdaleka viděti.

Příchozí průvod několik tisíc osob naplnil všecka prostranství, že nebylo hnutí i učiněn malý odpočinek. Byl parný den, slunce hodně hřálo, dostali mnozí ze zástupu žízeň a chtěli se nápojem občerstviti. V hospodě bylo, jak by nabil. Kdož pak mohl dříve pivo dostati? Sotva 40. neb 50tý obdržel sklenici. Asi šest osob nemohlo vyhověti takovému množství. Posláno do druhé hospody pro sklenice a pro posluhy, ale tam již bylo také tolik žíznivých, že jim sotva postačovali. Posláno do Bělé pro dva koše sklenic, ale kam pak to mohlo stačiti 100 neb 200 sklenic na takové množství, i brali si nápoje chtiví z polic džbánky, hrnce, krajáče i mísy a dávali si do nich pivo nalíti a jiní se rozběhli po celé vsi, kde by mohli chladnou vodičku dostati. V půl hodině byly sklepy v hospodách vyprázdněny a nápoje se nedostávalo. Ujížděly tedy dva vozy pro pivo. Jeden do blízké vsi Plužné, aby se tam z hospody několik věder piva vypůjčil a přivezl, druhý do pivovaru, aby měli také večer k muzice. Když se pak hospodskému předhazovalo, že se málo pivem zaopatřil, vymlouval se, že se takového množství lidu nikdy nenadal.

Když si zástup trochu poodpočinul a ve stínu stromů pookřál, rány z hmoždířů oznamovaly, že slavnost započne. Lidé se přihrnuli a zástup před domkem vzrostl vždy větší a těsnější, že by bylo jabko nepropadlo. Země ňestaěovalo, aby se byli všickni směstnali, použito blízkých oken, pavlačí, zdí, plotů i na stromy vylezli, aby viděli a slyšeli. Sokolové učinili kolo, do něhož vešli zpěváčtí spolkové a zpívali píseň sv. Vojtěcha od Zvonaře, při níž všichni mužové vážně smekli a každý s napnutým sluchem dojemné zvuky poslouchal. Po ukončení zpěvu vystoupil p. Dlouhý na povýšené řečniště a hlásal slavnostní řeč. Vté líčil nejprve úpadek české národnosti od bitvy Bělohorské až do času, když se vyskytli proslulí mužové, kteří o vzdělání Čechů pečovati počali a mezi ty počítal Krolmusa, o jehož životě dále vypravoval. Kterak od narození v tomto domku žíti počínal, po těchto místech, kde