gosa«, který se vždy podobně-chystá, jen že tyto dobré vlastnosti v kapusňaku mírněji a slaběji vystupují, tak že tento i pro lidičky útlejší přirozenosti se hodí, když člověk k užívání jadrnějšího bi-gosu již silnějšího a pevnějšího tělesného stroje potřebuje. Rýmuje L. z Rittersberka:

»Bigos« z týchž částek se skládá, jako kapusňák, totiž z kyse-

lého zelí, rozličného masa, kmínu, a nemýlím-li se, i pepře se do-

dává. Zelí se dává jak možná husté a pevné, aby to nevypadalo

asi jako plynoucí kapusňák. Mohlo by se to hned tak vařiti a jísti,

ale tím by bigos mnoho původního a vzácného ztratil. Abychom

však veškeré cnosti bigose důkladně poznali, třeba takového oku-

siti, který v malých soudkách nacpán a zacpán již drahný čas le-

žel. V tom se bigos srovnává s vínem, že se ležením při dobrém

zachování zlepšuje, s tím však rozdílem, že se prodlouženým ti-

chým kvašením vína jedno toliko aroma úplněji vyvinuje, kdežto

v bigose každá z rozmanitých jeho částí a částek něco ze své osobní

kořenatosti podává, co se potom všecko k jednomu celku, zápachu

bigosovému spojuje.

Tak se strojí a tak tedy chutnají z kuchyně lidové slovanské

proslavené a oblíbené slovanské kyselice!

V poslední době se zapomíná, že Waldauovy a Nerudovy studie o básnících samoucích dlužno ještě doplňovati dalšími a dalšími příspěvky i ukázkami skladeb z péra samouků, kteří, zejména ze stavu rolnického, oblibovali si skládání básní mravokárných a selankovitých.

Přidáváme tuto dvě skladby samouků sedláků, z nichž první podepsal se » Venci Váňa, mládenec rolnický*, a druhý jest známý spolupracovník Českého Lidu, nedávno zesnulý J. E. Konopas, který oslavuje básní své rodiště Sudoměř.