str. 95
Mé písně.
Jinoch jsem čtyrdvacet lety!
v sedlské práci rolnické;
rád bych i já tvořil květy,
to pro včelky Slovancké:
Vy veleyážni veršovci!
mně snížného mládence;
vemte k svému mně praporci,
z krasořečí vit věnce.
Ač jak v jaře mého žití?
růže ještě nemůž kvésti;
fijalinka, sprostší kvítí
chce též včelce yůň — med nísti,
z rajských kvítků, chci váni kytku;
obětovat z ctné lásky,
Vás! Vás prosím, z srdce rosím
spoj nás nebe v té svazky.
Mateřské si řeči vážím!
toť má máti — roditel:
vlasti česká! — tobě snažím
se bejt v hrob dobr odi tel;
chci drobečky — pro včeliěky
jenom, ach, chudé trousit —
Bůh-li mi dá — zdraví přidá —
dél to s medem protrousit.
Neb mně není ve vysokých,
školách přáno se cvičit;
jenom mně v klasách normálních
dali rodiče učit.
Já drobečky — zbírám vždycky?
ty, jenž padají z stolu,
z vás učených — mně milených;
ctím vás v celým okolu.
Přálo nebe! přál mně i Bůh!
poznat váš o blaho - zboř!!
Kýž zazelená v vás můj duch,
navždy jako lesní bor:
rosu z nebe — rosu ráje
prosím si vždy od Boha!
Když okvětou má léta máje —
kráčí ve vás má noha.
Když chodím polina za pluhem,
obzvlášť v ranní hodině:
tu s nejsníženějším pluhem
zpívám? Ó hospodine!!!
|
|
|
