»Červené jablko vezme a sobě podmaní.« Skrze červené neb zlaté jablko, rozumí se císařství křesťanské, to jest, že sobě jména a důstojenství císařského a stolice císařské dobude a tak Konstan-tinopole, kdež stolice Římského pravého císařství byla, kteréžto císařství a město Konstantinopolis, že se skrze to červené, neb zlaté jablko znamená, jsou tyto dva důvody. První, že vždycky každého času, a u všech zlaté jablko znamením císařského důstojenství bylo a žádnému jinému potentátu vlastněji nepřináleželo nežli císaři. A ačkoli svrchu položeno, že křesťanského knížete království vezme, však aby ještě gruntovněji a světleji rozumíno bylo, že ne toliko království křesťanské, jichž jest mnoho sobě podmanil, skrze to se rozumí, ale že obzvláštně stolice císařské a důstojenství císařského dosáhne. Skutečně Božským dopuštěním léta 1453. Turek podle proroctví dobyv Konstantinopole a sobě podmaniv, titule císařského při tom jest dostal, jakož pak hned od toho času, jsa od válečného lidu za císaře vyhlášen, císařského titule užívati počal a právem válečným až do dnešního dne užívá. Druhý důvod, že skrze červené jablko Konstantinopolis se rozumí, jest tento: Čteme, že císař Konstantinus obraz Krista Pána se zlatým jablkem na rynku a s tímto nápisem postaviti rozkázal: Kriste Bože, toto město Tobě poroučím! O kterémžto obrazu turecký prorok věda, skrze to zlaté jablko, jako vlastní znamení města toho Konstanti-nopolu jest vyznamenal.

»A jesli že až do sedmého léta křesťanský meč nepovstane.« V těchto slovech největší jest těžkost a nesrozumění, jak by ta léta rozumína býti měla. Literně a zprosta bráhia býti nemohou. Předkem to . ukazuje sama vlastnost prorockého mluvení, kteréž mimo literní znění zavírává v sobě jiný smysl hlubší a skrytější, než by od jednoho každého poznán býti mohl. Těm pak vyjeven a od takových toliko poznán bývá, kteříž světlem přirozeným rozumu svého o těch také věcech, jichžto očima tělesnýma nevidí, ani rukama se nedotýkají, smýšleti mohou. Kteříž pak od smyslův zevnitřních nikam se uchýliti, a nic vtipem svým chopiti nemohou, těm a takovým skryté a nemožné jsou. Skutek nám to ukazuje, že ta léta literně a hmotně brána býti nemohou. Nebo již by to proroctví dávno se vyplniti a k svému vykonání přijíti mělo; ale až posavad přeběhlo již let od dobytí Konstantinopole tohoto léta 1572. téměř 119. Křesťanský meč podle tohoto proroctví ještě proti nim nepovstal a nic takového od nás provedeno není, nýbrž my více jeho než on nás se strachujeme. Naposledy sama slova dolejší proroctví: domy stavěti, vinice štípiti atd. nám toho pojišťují, že ta léta samým literním a historiálním smyslem brána býti nemají a nemohou. Nebo mám za to (tvrdí Hájek), že žádný není tak zpozdilého rozumu, aby v sedmi neb v dvanácti letech mnoho domův stavěti, vinic štípiti atd. a u veliký a silný národ se rozmnožiti