doby rozebírá znění rozšířené věštby tehdejší, jak Turek vítězně bude postupovati proti panovníkům křesťanským v Evropě, ale na konec bude pokořen, přemožen, zničen. Časový dnes spisek Hájkův zasluhuje pozornosti. Vidíme vlastně, jak tenkráte, stejně jako dnes, byl Turek zahrnován vedle postrachu pro ukrutenství přáním želaným, aby jeho vítěznému postupu křesťanské vojsko učinilo přítrž a konec.

O skladateli tureckého proroctví nic jiného se věděti nemůže, než že byl pohan Saracen aneb Arab. Pán Bůh lid svůj skrze národ turecký trestati umínil, nápodobně jako židy skrze Filištínské, Římany a jiné pohany, jimž jest také jistý cíl takového trápení a sužování jich uložil. A i Turkům týž cíl, dokad a pokad křesťany trápiti a sužovati mají, vyměřiti a jej jako jistým časem obmeziti jest ráčil. Poznává se z textu a způsobu mluvení, že to byl znamenitý hvězdář a mudřee, jichž mezi Araby a Saraceny veliký počet vždycky býval, kteříž zpytovali a vyhledávali skryté a tajné věci světa tohoto. Což se z toho proroctví poznati může, kteréž ačkoli kratičké jest, však mnoho v sobě zavírá. XJ Machometův u veliké vážnosti jest a za nejznamenitější mezi jinými se pokládá. Zmínka se děje v něm o všech vítězstvích, kteréž již nad křesťany provedli, což se již všecko vykonalo, a veliký díl toho proroctví skutek již stvrdil a pojistil. A protož prý jest jistá naděje, že i ostatní díl toho proroctví o pádu a vyvrácení Turků již nastávajícím obsahuje a zavírá, v pravdě a v skutku se stane. Protož Turci, když slova poslední toho proroctví slyší, nebo je sami sobě čtou, s velikým pláčem, úpěním a naříkáním, jakž muži, tak ženy a děti jich připomínají, nejinak, než jakoby již před očima svůj páď a zahynutí viděli.

Toto proroctví nejprve jest na světlo vydáno od Bartholo-měje Georgeviěe, muže učeného, kterýž byv do Turek zajat, třinácte let v službě jejich byl a vazbu i nesčíslné sem i tam prodávání a tarmarěení nesl a trpěl. A jsa dlouhý čas mezi nimi, toto prorocví slyšel a s pomocí Boží do své vlasti se navrátiv, v řeči turecké a latinské vydal. Proroctví v jazyku českém zní: Císař náš přijde, pohanského knížete království vezme, červené jablko vezme a sobě podmaní. A jestli že až do sedmého léta nad nimi panovati bude, domy stavěti, vinice štípiti, zahrady ohrazovati, syny a dcery ploditi bude. A po dvanácti letech od podmanění červeného jablka povstane křesťanský meč, kterýž Turka všudy odevšad hnáti bude.

Výklad toho proroctví: »Císař náš přijde,« to jest, turecký z rodu Otomanského pošlý. »Pohanského knížete království Vezme.« Turci všecky jiné národy, kteříž s nimi v jejich bláznové sektě se nesrovnávají, pohany, gaury, totižto lid zhovadilý a modložlu-žebný jmenují. Protož dí: pohanského, to jest křesťanského knížete a potentáta neb císaře království neb císařství vezme.