proroctví, jestli že nahlédneme v historie, příhodni byli k odpírání turecké moci a jí zemdlení. Nebo toho času turecké věci při samém nachýlení stály, zvláště když Solimus otci svému Baiazetovi se protivil a netoliko o jeho, ale i o bratra svého bezhrdlí stál. Ale křesťané byvše sami domácími nesvornostmi, válkami a Rozbroji, jako bavorskou válkou léta 1504. a jinou mezi císařem Maximili-anem a Benátěany, item mezi králem franským a papežem, zaneprázdnění, sami svou vlastní krev z sebe cedíce a sebe zemdlujíee, dali takovým letům projíti, ježto kdyby byl satan takového rozbroje mezi vlastními nevzbudili, a též kdyby byl léta 1516. zpříznění toho tří velikých potentátův, krále Vladislava a Ludvíka a krále Polského s císařem Maximilianem nezáviděl, byla veliká naděje a přístup příhodný, Turka podle proroctví, neb zemdlíti, neb pryč za-hnati. Poněvadž pak těch časů Tuřím nic nešťastného od křesťanův se nepřihodilo, nýbrž on po projití těch let velice se zsílil a ještě mnoho jiných krajin, měst a zámkův, až do dnešního dne nám odjav, sobě podmanil, protož Pán Bůh pro hříchy naše přidal Turkovi nás ještě trápiti a sužovati, nad již dotčených sedm let, jiných pět, kteráž s těmi sedmi spojená, činí plných dvanácte let, v nichž ještě své císařství držeti a spravovati má, totiž od dobytí Konstantinopole počítaje.

»Až do dvanáctého léta nad nimi panovati bude.« Tuto opět zmínka se činí o letech, dvanácti a mimo ta léta další lhůta Turkovi se nedává. Protož těch dvanácte let musí býti, neb devaterních podle astrologův neb pithag-orytských ětverhraných, k čemuž raději přistupuji. Učiní pak devětkrát dvanáct 144, počet let osudní menší. Obojí.ta léta obzvláštně přidaná k letům 1453, dovozují nás k letům 1561. a 1597., při kterýchžto časech pokolení turecké zemdlení a zkázu od křesťanův vzíti mají. Že pak při takových letech osudních, totiž 144, proměna nějaká nastávati obyčej má, mohlo by se to mnohými příklady z historií dokázati. Ale nyní toliko tohoto jednoho dotknu. Po 144 letech od Otomana prvního vůdce Tureckého, to jest léta Páně 1444. a při těch letech, ačkoli od Jana Hn-niady, otce krále Matyáše, znamenitě Turku odpíráno a samou jeho udatností Bělehrad a Uherské království obhájeno bylo, však proto mnoho jsou Turci provozovali, zvlášť za času Machometa, od válečného lidu vyhlášeného císaře, kterýž samým štěstím, udatností, vtipem, žádostí slávy a jména velikého Konstantinopole a stolice císařské dobyl, kterážto žádostivost slávy k tomu také jej přivedla, že jest lidi vtipné a umělé velmi miloval, a náklady znamenité činil, aby vítězství jeho od lidí učených v kroniky sepsány byly. Tak tehdy při tom času osudním turecká štěstí, tak dobře mezi štěstím, jako neštěstím stojíce, takovou udatností a rozumností Machometa císaře zachována a k lepšímu a hojnějšímu štěstí a podle vlastností počtu toho osudního zpraveny jsou. Nebo hned od