pak Turek z velmi malých a nízkých počátkův pošel a velice se rozmohl, není potřeba o tom mnoho psáti a tím zaneprázdňovati, poněvadž to z historií dobře známé jest, a něco o tom již také v předmluvě pranostiky léta 1560 napsáno jest. Než toto při těch slovích znamenati máme, že ta slova zřejmě a patrně nám ukazují o již dotčených letech, že v tomto proroctví nemají a nemohou se literně bráti a rozuměti.

Po dvanácti letech od podmanění červeného jablka, ukáže se křesťanský meč, kterýž všudy odevšad Turka hnáti bude. To jest, po 108. letech, neb 144, letech od dobytí Konstantinopole, hned povstane křesťanský meč, jímž zas Konstantinopole dobudou a Turka všudy odevšad pryč zaženou. Že pak tuto i v předešlých slovíeh výslovně zmínka se činí o meči křesťanském, dvojím způsobem může tomu rozumíno býti: Nejprve hmotně a tělesně vítězství tělesným mečem rozumějíce, jímž Jid židovský bojuje proti Amo-rejským, Chananejským, a proti jiným nepřátelům, tělesným mečem je přemáhal. Takovým mečem také svatý Petr brániti chtěl Pána Krista a jeho nepřátelům odporovati, ale nedopustil mu toho Spasitel, řka: Vstrč meč svůj v místo jeho, kdo mečem bojuje, od meče schází. A křesťané též i nyní takového meče k pomstě zlých užívají. Druhý rozum skrz křesťanský meč může býti duchovní, jímž máme proti světu, ďáblu, tělu, proti kacířům a protivníkům pravdy Kristovy odpírati. Dí svatý Pavel Korint. II. v 10. kapitole: Odění bojování našeho není tělesné, ale moc Boží k zkažení ohrad, jimižto kazíme raddy a všelijakou výsost, kteráž se vyvyšuje proti umění Božímu atd. Izaiáš v 11. kapitole: Duchem rtův svých zabije bezbožného. Svatý Pavel v Tesal. II. v 2. kapitole napsal, že Antikrista Pán Ježíš zabije duchem oust svých a zkazí bleskem příští jeho. A toť jest ten meč křesťanský duchovní. A tak podle dotčeného písma tím zavírá: Že Turek Antikrist ne-zcela tělesným mečem vyhlazen a vykořeněn bude, ale ostatky jejich že trvati budou až do nejposlednějšího příští Syna Božího. A tu že bude uvržena ta šelma do jezera hořícího sirou, jakž napsáno jest v Zjevení sv. Jana v 19. kapitole.

Naučení, kteráž se vůbec pro všechnu čeládku sedlskou hodí, nalezl jsem zapsána v papírech po rolníkovi Josefovi Šimečkovi (Sedláčkovi) v Kostelci nad Vltavou: Cti, miluj a poslouchej svého hospodáře a hospodyně, jako dítě rodičů svých; neb oni se o tebe, jako rodičové o děti své starají. Budiž k nim uctivý a zdvořilý; dobré uctivé slovo nic dráže tobě nepřijde, než jako nezdvořilé a