Spisovatelka, ředitelka dívčích škol v Soběslavi, žije nyní ve výslužbě v Písku. Před 30 lety vkročila po prvé na půdu blatskou. Přivábil ji nejdříve pestrý, bohatý kroj, malebný v souladiu pestrých barev. Školské zaměstnání uvedlo ji v bližší styk a ve přá-

Obr. 1. Perník: Kvíteček z lásky daný.

telské svazky s obyvatelstvem Blat. Věnovala pak všecku prázden mimoškolní ku procestování užších Blat, to jest krajiny slatinné na Veselsku a Sobě-slavsku, jakož i ku poznání celých jihovýchodních Čech. Samo-rostlé, esthetické nazírání lidu blatského na přírodu a jeho vkus i pilnost, jak se jevily v krásných výšivkách, hleděla slč. Em. Fry-šová aspoň z části zachytiti obrazem,než vymizely, v díle »Orna-ment jihočeský«, 1902. Bohaté sbírky výšivek odevzdala museím pražským; zejména se honosí Museum království Českého souborem krojů a výšivek, přichystaných ke zřízení zvláštního oddělení se jménem šlechetné dárkyně. Doklady slovesné ke své nadšené činnosti sběratelské, všecko, co připadalo spisovatelce důležité vzhledem k blatskému kroji a lidu, snažila se sebrati v tomto díle. Napsala rozsáhlou tuto studii již před několika lety. Bylo to štěstí, protož již mnohé líčení v knize seznamuje s tím, co bývávalo, bývávalo, ale už není a nebude...

Český Lid obíral se již často řešením otázky, co dlužno rozuměti pod názvem Blata. Blata, jimž slč. Em. Fryšová zasvětila svou horlivou činnost, nazývá se krajinka, veskrze slatinná, rozkládající s-e na západ od města Veselí na dráze Františka Josefa a representující veškerý ráz oné půdy. Tento název nesmí se ztotožňovati s pruhem pastvin, půdy také druhdy slatinné, nazývaným též Blata, mezi Vodňany a Netolicemi. Jsou to Blata známá, za něž dal hlavu podle pověsti Jakub Kubáta. Blata u Veselí na rozdíl od pastvin oněch jmenují se také »bohatá čili pšeničná*.