ke Kaplicům. Odtud prostírá se podél národnostní hranice německé přes Sviny Trhové k Trpnouzi (Julienhain) na hranici dolno-rakouské. Také za hranicemi nalézáme dosud pozůstatky ženského kroje blatského s příznakem třeboňským a starý jazyk, zvláště ve vesnicích blízkých, jako v Německém (Beinhófen), Švarcbachu, Rabšachu (Ro-thenschachen), a i dále do Rakous. Od hranic moravských k severu tvoří rozhraní čeledi zároveň národnostní hranice

Obr. 3. Perník: »Kterému srdce dám?«.

Obr. 4. Perník: rejthar.

německého ostrova bystřického a jindřichohradeckého až opět ke Kamenici a k Deštné. Na severovýchodě hraničila oblasť dúdleb-skoblatská se župou chýnovskou, na severu s Táborském, na severozápadě se Sedlčanskem.

»Bohatá« Blata obsahují pět vesnic, jak uvedeno, totiž: Bor-kovice, Mažice, Zálší, Klečata a Komárov. Kolem nich jsou rozloženy z části žírné lány pšeničné, z části černavá lada rašelinová, zdroj vydatného paliva, usušených »borků« v podobě cihel. Ve všech těchto vesnicích i v okolí Blat hotovil zajímavou výzdobu na štítech samouk zedník Soch, již mrtvý, z bohaté svojí obrazotvornosti. Blatské statky tvoří vždy uzavřený celek a jsou obráceny do vesnice dvěma mohutnými štíty budov kamenných, mezi nimiž jsou umístěna vrata a dvířka ve zdi. Blata v širším smyslu líčí spisovatelka obšírně, s hranicemi, s výčtem osad, městysů a měst. Ze zkušenosti popisuje dále ráž krajiny a území dúdlebsko-