statku a nouzi. Žebráci nejsou nikde oslyšáni. Rovněž cit mravnosti a cit právní jsou zdravě vyvinuty. Jsou vesnice, že neznají advokáta. Mají-li proti sobě stížnost nějakou, sejdou se třeba náhodou sporné strany v hospodě, vyčtou si vše, co navzájem kdy proti sobě měly, počínajíc »od prabáby«. Když si všecko vypověděli a vyčetli, obyčejně sami si navrhnou: »Zapijme to kamarádi!«

Obr. 13. Dívky z Chlumce ve svém původním kroji.

Stane se a o hněvu již nic nevědí. Mezi Blaťáky a Kozáky (v kraji táborském) panuje dosud napjetí. Provdá-li se dívka blatská do vesnice kozáteké, cítí se tam cizí, jako i kozácká mezi Blaťáky, Starší lidé v odlehlejších vesnicích hledí dosud velice zdrželivě na výsledky pokroku.

Spisovatelka se omlouvá, že beze všeho prohloubení filologického naznačuje, co bylo možná vypátrati ze zvláštností jazykových. Pokládáme však přes tuto skromnou výmluvu oddíl o nářečí blatském za bohatou snůšku vzácného materiálu s úvodem, s úslovími, s pořekadly, s bárbarismy. Pravda, že některé záznamy shodují se s jihočeskými zvláštnostmi lidové mluvy, ale celkem dlužno