duje se s popisy, již v Českém Lidu otištěnými. Král stojí na dlouhém stole, po jedné straně má kata, po druhé vyvolávače, který vyvolává »veršíčky«, při nichž obecenstvo přítomné dává na jevo náladu, jimi vzbuzenou. Potom kat volá:

Obecenstvo přisvědčuje: »Je.« Na to kat: »Věřte, lidi mně!« Král sejme korunu, poklekne a kat poklopí na jeho hlavu starý hrnec, který mu mečem srazí. Veršíky o hospodářích a o celé vesnici takto znívají:

Spisovatelka popisuje obchůzky na den Tří králů, na sv. Ěe-hoře, na sv. Barboru, na sv. Mikuláše, obřady na 1. máje, o masopustě, draní a jejich zakončení »dodírky«, obžinky, pout, posvícení, »příjemné«, t. j. hody, když se uvádí občan přistěhovalý nebo přiženilý do osady. Všímá si dále obyčejů o krtinách. Kreslí poměry čeledi, hospodářské obyčeje a pověry. Také sebrala drobty o víře ve zjevy nadpřirozené, hry dětské. Z tanců na srovnanou s chodským kolečkem a s jihoslovanskými tanci upozorňujeme na kolo nebo kolečko. Dívky, spojíce se rukama kolem pasu, utvoří kolo a postupují dle hudby v právo, pak v levo. Hoši, stojící za nimi, společně k tomu zpívají. Při tanci »Utíkej Káčo« postavili se tančící do dvou řad proti sobě, a když pár krajní se spolu otočil, rozutekli se oba mezi řady, kde hoch chytal děvče. Byla-li Káěa šťastně chycena, zahrála hudba fanfáru a párek se na hořejším konci opět připravil. Když se všichni vystřídiali, opakovalo se, totéž týmž způsobem, že dívka chytala hocha. Při tanci »křižalce« drželi se hoch s dívkou za ruce křížem. Dle taktu hudby našlápli vždy oba na patu pravé nohy a potom na špičku, opakovali totéž