nebylo viděti. V době novější nahradila se častěji baborka širokým pruhem hedvábné látky, do které byl vetkán vzor stříbrohlavový nebo zlatohlavový! Zpod tmavé, kratší sukně vynikaly pěkně červené,, valchované punčochy a černé střevíčky. Mladice dávaly sobě našíti na střevíčky řady bílých

Obr. 23. Mosazné desky z modliteb.

knoflíčku. zdrliované barevné stužky aneb měly na nich kousky kůže, vykrojené na příklad v podobě srdcí, jichž místo se podložilo kozí červenou. Zeny cap kaly. ku podivu li b i tě i po daleké cestě v červených trepkách, pantoflích. Do práce byla košile hrubá. Za to však »tenčici« krátkou nosívaly dívky k muzice a slavnostem a mívaly zdobenou pestrými výšivkami na prsou, na ramenech a na límci. Měla tenčíce rukávy krát-ké,široce »nadýchaní'«, kolemnichž řásnila se krajka. Krk svíral hustě nabraný »vejkladek« (krejzl), zdobený mnohými květy a krajkou, dlouhý na dva lokte. Tyto obšírné a pestré vejkladky jsou zvláštností jižních Čech. Minuly doby, kdy na krku třpytívaly se též pravé granáty a zlaté dukáty; dnes je nahrazují pouhé skleněné, jarmareční perličky.

Šněrovačky bývaly kratinké, jako na počátku století 19. ži-vůtky dam v městě. Na venkově však móda houževnatě potrvala a teprve v letech sedmdesátých se »lajbíky« zvolna dloužily. Na »bo-hatých« Blatech bývala šněrovačka ze silné hedvábné látky nebo ze širokých stuh ušitá, dracounem a prýmy zdobená, a mívala zpředu široký, příční zářez, aby se lépe tělu přizpůsobil. Kolem Soběslave vyšívaly »krejčky« drobná kvítka na tmavé sukno šněrovačky. Jinde v kraji zdobily ji řadami knoflíků bílých, drobnými stuhami, perličkami s penízky, takže patrná na zbývajících ještě velká rozmanitost úpravy. Aby sukně k šněrovaěce neb »lajbíku« dobře přilehaly, přidalo se k ní po každé straně koudelí vycpané »jelito«, které sukně zadržovalo. Napřed měla šněrovaěka dvě řady lehkých knoflíčků, kolem nichž proplétala se stužka ji uzavírající, která se