Zápis o této audienci zní: » Přítomného léta 1643 dne 4. Augusti v městě Stockholmu od Jeho Excellenci pana kancléře království švédského Petr Figulus, který za jinými dvěma příčinami ku pánu od jistých osob vypraven byl, a podle toho i království Českého svobody a exulanty, aby na ně při nynější tractací v Osnabruku zapomínáno nebylo, připomínal a snažně prosil, při první audiencí této odpovědi na týž punkt dosáhl: Předně pan kanclíř touž věc českou z gruntu připomínati a o ní mluviti ráčil, a potom řekl: Slavné paměti krále jeho uvedení do říše armády své že jest ten jedinkej cíl a konec byl, aby potraceným svobodám německé říše a (v) nebezpečenství zůstávajícímu náboženství evangelitskému ku pomocí přispěl, čehož se také tak opravdově a horlivě ujímal i cele oddal, až sobě v tom žádným nebezpečenstvím překaziti a od toho odhroziti nedopustil, ani žádných na to vedených nákladův nelitoval, až i života svého a vylití při tom krve své se opovážil, anobrž i své potomky a královské tehdejší i budoucí administrátory přísahou zavázal, dokudž co (v) [1. 43a] jejich moci státi bude, aby evangelitské pře pomocí neopouštěli. I kdyžť jest tehdy táž věc v témž oznámeném způsobu postavena, a oni před Pánem Bohem dobré svědomí zachovati jsou žádostiví, ničehož při tom neobmeškávajíee, (co) v této věci německé říše fe-drování pře Boží se dotýěe, není žádné pochybnosti, žeť již tomu všemu podle své možnosti zadosti učiní a i na potom s pomocí Boží ničehož v tom obmeškávati neehtí. Abych tobě všecku věc vyjevil, řekl: Všickni, kterých se tuto dotyce a věci té se ujímají, vešli jsou v takový svazek, anobrž obzvláštní přísahu na to učinili, aby žádná krajina, žádný z knížat, žádné město, ani žádný člověk z lidu obecného od toho, kteréhož vyhledáváme a vyhledávati budeme, křesťanského veřejného pokoje odloučen a vypuštěn nebyl. Kdyžť nám tehdy není nevědomé, že země Česká jest nejpřednějším oudem a jako hlavou té německé říše, svobod vyhledáváme a všemi způsoby jí k nim pomoci [1. 43b] chceme, musitedlně neb potřebně bude nám potřebí o to starost míti, nejpředněji neb před jiným na českou zemi pamatovati. A připomínaje pán některé mezi tím obtížnosti, potom tato slova propověděl: »Oznámiž tehdy našim jménem všem svým krajanům, že my nad jich způsobem máme outrpnost, a co nejvejšeji na nás bude, že se o to starati a přiěiňovati chceme, aby zouplna při všech všudy svých věcech a svobodách byli zůstaveni a ty na budoucí časy zachovány, a království české z nich se těšilo tak, jak sluší a náleží na království neb knížetství svaté říše a přední kurfirství. Pak-li že bychom k tomu skrze přátelské jednání (jakož se pak toho sotva nadějeme), podle vinše a žádosti naší přivésti nemohli, leč by Pán Bůh našim armádám žehnati neráčil, tehdy při nejmenším aby byli do toho způsobu přivedeni a postaveni, v kte-