né učinil, a páni Stavové z korunovaného Krále svého radost majíce, aby takové i sedlákům milostně podali a přáli. O radost omilostněná! o milost oradostněná!

O dnové naši! když ste nám takového Krále vyjasnili, a pány Stavy k nám tak naklonili, vyjasnětež i nás, abychom jeho Milosti, i pánův Stavův přízně vždycky hodnými sebe činiti nezanedbávali.

My tedy vsickni jak zde přítomní, tak nepřítomní, jednosvor-ným hlasem a s upřímným srdcem, Vaší císařské králoyské Milosti v nejhlubší pokoře a poníženosti díky vzdáváme za tak hojné milosti, náni nehodným učiněné: spolu též nejponíženěji děkujeme vysoce slavným našim pánům Stavům, že k nám tak laskavě se nakloniti, nás až k trůnu Vaší císařské královské Milosti přivésti, a laskavou štědrotou svou slavně uctíti sobě oblíbili.

Nejvyšší Panovník a všeho dárce račiž dny a léta v pano-vání Vaší císařské královské Milosti dlouhé a šťastné učiniti i oslaviti; i vysoce slavným, k nám tak upřímným, našim Českým Pánům Stavům lásky a žádoucí svornosti i dlouhého věku uděliti, aby vždy taková jednota, láska a radost, kteráž dnes při trůnu královském, a v přítomnosti nejmilostivějšího Krále se začala, trvala vždy na časy budoucí a věčné.

Vyřčeno v královském hlavním městě Praze dne 12. Srpna, L. P. .1792. Nejponíženější, věrní, poslušní poddaní společní Čechové, tak nazvaní sediaci. Učinil František Jan Vavák. —

K této slavnosti byla vydána dvojí báseň o radovánkách selských: jedna o ohžinkáeh, se všemi obřady obžinkovými (viz Zíbrt, Obžinky, 3911) a druhá opět od-Vaváfca, s názvem: Radostně plesající díků zpěv všech Českých sedlákův, když z celé země do Prahy pozváni a uctěni byli, Jeho císařské a královské Milosti Františkovi, toho jména II. Císaři Římskému, a toho jména I., Králi českému; a všem vysoce slavným Českým Pánům Stavům.

Veselme se, radujme se, všickni Čechové! Prozpěvujme, rozhlašujme paměti nové; Nejjasnější Císař Pán, František první náš Král, slavně, draze, v naší Praze jest korunován.

Aj náš milý, Lev zas bílý, tak učiněn jest, a novému Králi svému vzdal povinnou čest. Slunce ho osvítilo, když nad něho vstoupilo, a nás všecky v zemi Český, obveselilo.

V tom svém běhu, slavném vzhledu co jest učinil, když korunu na svém trůnu stavět umínil; králi svému milýmu, Františkovi prvnímu, lásky směnu, přál každému Čechovi svému.

Gučinek ten pozorujme s velkou vděčností, i potomkům vypravujme, až do věčnosti. Čeho sme se dočkali, jakoii milost dostali, nás nejnižší, když nejvyšší zamilovali.

Když k té slávě a přípravě slavní Stavové, vymyslili a splnili skutky takové; Že ještě v žádné zemi, mezi národy všemi, v celém světě v žádném letě nebyli čteni.