byla, nadmutá a skoro shnilá. — 14. Chraniž Pán Bůh z nás každého od neduhu takového, kterýž zvláštně jarní chvíle souží naše krávy milé.

1. Má kravičko utěšená, proč pak jsi tak zapálená? Proč si tak z hluboká vzdycháš, snad ty k nemoci pospícháš! — 2. Oči tvé jiskry dávají, velkou horkost znamenají, tlama tvá suchá, vyprahlá, jazyk na způsob struhadla. — 3. Máš kašel suchý, náramný, nepomůže ti žádný, ach! Snad ty nemocná budeš a za kraviěkama půjdeš — 4. které loni popadaly, když se byly vystonaly. O ty pře-milé kravičky v sousedstvu naší kmotřičky. — 5. Které ode dne třetího, do pátého neb sedmého dne, nemocí popadaly, těm plíce byly zčernaly. — 6. Které ale druhýho dne, neb třetího padly bídné, těm docela než zčernaly, jen brunátnou barvy vzaly. — 7. Které pak dne dvanáctého padly, aneb čtrnáctého, těm všem plíce zkameněly, krupiční písek v nich měly. — 8. Ty, jež dne osmnáctého, neb prvního dvacátého padly, jakž onemocněly, při zebrách přirostlé měly. — 9. Při tom podebrané byly neb shnily, naplněné žlutou vodlou. Ach! chraň nás Pán Bůh před tou škodou! — 10. By naše kravička milá plícním neduhem nebyla obklíčena, a trápena, a s ním nebyla spojena. — 11. Zpráchnilka, nemoc nešťastna. Pakť bych nemohla oučastna již jistě naděje býti, že by mohla zdraví míti. — 12. Než vždyť pak živ jest Bůh, já budu hledět ten neduh podle možnosti léčiti, on ráčí jí zdraví popříti. — 13. Já již k lekám pospíchám, hned db ječné vody zmíchám ruěnický prach, salyter, med, by se vyhnal neduhu jed. — 14. To dám mej kravice píti, i žílu jí dám zatíti, i víckrát jí dám pouštěti, byť pak nemělo prospěti. — 15. Alespoň to neškodí nic, já pak učiním ještě víc: dám jí i k prsům sáhnouti a pak šňůru protáhnouti. — 16. Ano medicinu po mé vůli z křenu s medem neb s cibulí vleju do vnitřností směle, pak jí dám jablko kyselé. — 17. Ejhle! buď Pán Bůh pochválen, neduh se zdá být vzdálen, kravička nabývá síly a lehce dýchá v té chvíli. — 18. Ať pak ještě pokašlává, však hojně vydává, nečistotu vyhazuje, tak se nemoc zapuzuje. — 19. Chvalte, milé dítky, Boha, jehožto milost jest mnohá, a proste ho za to vždycky, ať chrání naše kravičky.

Bylo zvykem, že skladatelé kalendářů, vplétali do řady svatých v měsíci každém rýmovačky, případné i ledabyle smýšlené jimiž prorokovali, co se přihodí kterého měsíce. Někde dosti vhodně vystihli ráz událostí souvěkých a pravděpodobné změny roku bu-