22. Děkujte Bohu ty chyíle za ten dar, dítky mé milé! Chvála tobě tobě, Stvořiteli, dals nám, co jsme ztratit měli. — 23. Zas mléko mít budete, dobré krmě dostanete, dániť vám i s máslem chlebíěka, když jest jen zdráva kravička. — 24. Tobě pak, milá kravičko, mé utěšené jměníčko, budu upřímně sloužiti, všecko ti čistě držeti. — 25. Hnůj všecken pěkně vykydám, i tebe čistě vyčesám, ustelu ti slamou čerstvou, čistě připravím postel tvou. — 26. Vymeju nos i tlamu slamou, vodou, i pak slámu, i hnůj ze chlíva vyčistím, abys se nekálela tím. — 27. Ano, k odstranění škody vezmu do škopíčku vody, vše v chlívě urneju čistě, neb toho potřebí jistě. — 28. Aby jalovička milá, již jsem byla odstranila, také nemocná nebyla, tebou se nenakazila. — 29. Potěš Bůh naši kmotřičku, kteráž již nemá kravičku, jež nejprv nejedla, chřadla, potom zchudla, a padla. — 30. Kniha její byla celá zprachnivělá, žaludek, všecky vnitřnosti zapálený od horkosti. — 31. Pohodný se dohře choval, že tu kravičku pochoval ven, v stranu, za vsí, daleko, vykopav jámu hluboko. — 32. Posypal vápnem, popelem, aby se tím mrtvým tělem kravičky nenakazily, a též nemocný nebyly. — 33. Tobě, Bože> budiž chvála, že se nám ta milost stala, že's naše prosby vyslyšel a nám ku pomoci přišel. — 34. Že nátn ta, jenž zhynout měla, kravička zas ozdravěla, že zas mléko, máslo máme, za to Tobě čest dáváme.

1. Kravičko, co pak se bojíš, proč tak zarmoucená stojíš? Proč na jedno místo hledíš, vždy dobře piješ, dohře jíš? — 2. Co se stalo? čeho žádáš, proč to, že tak náhle padáš? Však to snad žádný šlak není, neb morové nakažení? — 3. Proč máš tak těžké dýchání? Proč na tebe jde dřímání? Ach! Tuším, ty, uchovej Bůh! Trpíš na slezový neduh. — 4. Od té nešťastné nemoci, kterakž bych mohla pomoci? Snad ještě otok a boule, budeš míti na tvém těle. — 5. Bůh rač mne chránit od škody, já ti dám soli do vody; slaný nápoj ti udělám, zelené věci tobě dám. — 6. Ach! Jak jsem pro tebe v strachu, dám ti ručnického prachu; i trošku síry dám tobě, bych ti pomohla v tvý mdlobě. — 7. Snad, když jsi na pastvě byla, z ka-lužince se napila, v níž něco škodného bylo, což ti nemoc způsobilo.— 8. O ten bezbožný pastucha, že pak jeho hlava hluchá na to pozor nedala, co jsem mu připovídala. — 9. Aby kalužin škodlivých, všelikých vod nakažlivých, hleděl kravičky chrániti, a nedal jim smradu píti. — 10. Zasloužil jsi ty nedbalěe! a nesmyslný ospal-če! abychom ti nic nedali, a hodně tě potrestali. — 11. Proč náš statek, naše jmění lépe ti na péči není? Nemáš péče o dobytek, tratíš svůj i náš užitek. — 12. Aspoň pohodnýho žádej a kravičky zakopat dej ven, za vsí, hodně daleko, nechť dělá jámu hluboko. — 13. Když kravičku rozřezali, na slezinu se dívali, měkká jako houba