pravidelných veršů tyto rýmovačky Dra Vrabce nesnesou. Doufám však, že po stu letech nynější rolník a zvláště odborný znalec nemocí zvířecích pobaví se těmito písničkami, tuto z původního rukopisu poprvé otištěnými, jako s doklady k dějinám hospodaření a stavu rolnického u nás. Pobaví se i poučí, jak se Dr. Vrabec staral, aby při snaze o hojení zvířat spojoval užitečné se zábavným a proto si zazpíval o neduzích kravských, vkládaje do veršů zároveň poučení o hojení.

1. Ach, má kravičko rozmilá, kdybys ty jen mi nebyla není ocna a neduživá, bych mohla být dobře živa. — 2. Ach! Snad se k nemoci blížíš? Proč se smutně tak ohlížíš? I což jak se ti to stalo, nejíš nic, neb něco málo. — 3. Již jest tomu dnes druhý den, nechceš jísti, než píti jen; oči máš bledé, plačtivé, v břiše hřímání strašlivé. — 4. Tyť máš snad nemoc horeěnavou, nebo, proč tak třeseš hlavou? Aneb, proč tak zuby skřípáš, a jazyk tak nečistý máš? — 5. Proč ten oheň? Proč ty sliny? Proč v tlamě i neřád jiný? A proč tak hluboce vzdycháš? Jistě v břiše hryzení máš. — 6. Ach! Neníližto zpráchnilka? Ta nešťastná krav mprdýřka, kteráž krávy nakazuje, snad tebe již tež sužuje. — 7. Vždyť jsem tě dobře hlídala, šetřila, opatrovala, krmila i napájela. I zdaž bych tě ztratit měla! — 8. Ty jsi mé jediné jmění, bez tebe mé vyživení přišlo by v veliký zmatek, neb jsi ty můj celý statek. — 9. Ty mi pro mé dítky milé, mlíko, sejr, máslo spanilé, i dobrý podmáslí dáváš, když dosti píce dostáváš. — 10. Ach má přemilá kravičko! já i mé milé políčko tvým hnojem musím hnojiti, když chci chléb i obilí míti.— 11. I poslední sůl tobě dám, mouku, votruby, vše co mám; od tebe jsem to dostala, proč bych ti zase nedala! — 12. Mnoho, co jen budeš chtíti, a co, smutná! mohu míti, z gruntu srdce já dám tobě, jen mne neopusť v té dbbě. — 13. Ach! Již jest nyní den pátý, již sedmý, již devátý. Ach! již i jedenáctý den, a ty přece stůněš jen! — 14. Nechceš píce požíva.ti, a lékařství přijímati; všecko bych vynaložila, abych ti jen ulehčila. — 15. Než, což jak ti již mám dáti, kdy nechceš ničeho bráti? Buduť upřímně sloužiti, budu tě pilně čistiti. — 16. Já tobě vděčná být musím; ráda se o vše pokusím, aby jen v té smutné době bylo zpomoženo tobě. — 17. Šňůrou tobě provlíknout dlám tvé prsa; a naději mám, že se tvůj neduh napraví, že ti Bůh dá lepší zdraví. — 18. Nyní ti něco chci dáti, budu ti ukazovati, což by ti chtělo chutnati, a po čemž budeš chvátati. — 19. Dám ti kus sena dobrého, kus chleba osoleného, smočeného v solnej vodě, i řepa nebude k škodě. — 20. Votruby s moukou spařené, a tou solí omaštěné, kteráž pochází z kameni; i jablíčko k škodě není. — 21. A hle! Kravička se mění, žvýká, jí, dobré znamení! Chvála Bohu! Již má žalost proměňuje se mi v radost. —