Z jiného opisu kalendáře, též na rok 1714.

Ledlen: Vše štěstí a zdraví k létu novému, od Boha vinšuji čtenáři mému. Lve, měj pozor bedlivý na sebe, střelec svým šípem brousí na tebe. — Únor: Hra se mění s dámou jednou, obávám se věc nešťastnou. — Březen: Kříž bílý má vyhlížení špatné, prošení jeho nic není platné. — Duben: Smrtonoš (Bůh války) znovu bouřiti míní, tak že mnohému strachu dost činí. — Máj: Divný noviny,, přichází nyní. — Červen: Od východu slunce nový křik slyším, jak se on skonči, rádi já uslyším. — Červenec: Smrtonoš se míchá mezi duchovní, totoť jsou věci mně velice divný. — Srpen: Moskvan sílu svou ukazuje, a soused jeho se strachuje. - Září: fiíkávají, nehřej,. neprohráš, ty hrdino, v té hře život dáš. — Říjen: Nevěř mnoho Francouzovi, začíná on pletky nový. — Listopad: Harfa nyní špatně zní, však dlouho trvat nemíní. — Prosinec: Pane! odvrať od nás s hříchem vše zlé, dej vítězství věnec. A po životě tomto popřej; nám všem šťastný konec.

Byl krásný jarní den. Seděl jsem v besídce, převraceje listy ro^ manu. Příbuzná moje přišla ke mně a vyzvala mne, abych ji doprovodil do blízkého městečka M., že tam bude výroční trh. Bez dlouhého rozmýšlení přijal jsem návrh a v několika minutách na to byli jsme již na cestě.

Náhle jsme zaslechli lidské zvuky a brzo na to spatřili jsme tlupu cikánů, kteří na výsluní nedaleko stezky si hovíce obědvali. Stařec, pět mladých junáků, dvě staré a tři mladě ženštiny, osm otrhaných, od slunce opálených dětí, a několik koní tvořili skupení zvlášť zajímavé. Tváře junáků měly na sobě ráz pravých cikánů a jich černé vzdorné, oči jevily lest a potměšilost. Nezpozorovali nás a tak jsme měli dosti času je pozorovati. Láhev s kořalkou pilně kolem obíhala; pili mužové i ženy, i děti si časem zavdaly. Několik chlalpců prohánělo se s malými huňatými koni, kteří se nedaleko ležení pásli, aby příštího dne na trhu hráli úlohu nikoliv nepatrnou. Dobře znaje dotíravost těchto kočovníků, obrátil jsem se do vedlejšího stromořadí a podařilo se nám obejíti tábor cikánů, aby nás nezpozorovali. Pak jsme urychlili kroky a v krátce přišli na kraj lesa, kdež stála hospoda, před níž odpočívalo již několik kramářů, do městečka se ubírajících.

Dva vozy zde stojící zvlášť obracely na sebe naši pozornost.. Naloženo na nich bylo nářadí kočující divadelní společnosti, která též do M. se ubírala, aby tam rozbila stan své Musy. Na jednom voze seděla ve stínu roztaženého červeného deštníku hlava celé-