rodiny. Červená naběhlá tvář, vypouchlé malé oči a neustálé kolíbání svrchního těla prozrazovalo dobrou náladu. Na druhém voze mezi truhlicemi a roztrhanými kulisami seděla »novačka« umění divadelního, hlava s bujnými černými kadeřemi. Nadějní začátečníci uměleckého spolku pobíhali kolem vozu.

Čím více jsme se k městu blížili, tím živější ruch byl na silnici. Tu jel kolem nás vozík dvěma psy tažený, tu zase stádo koní, které hnali pacholci koňských handlířů s klením a povykem k městu. Za nimi následovalo několik obchodníků dobytkem a řezníci, hrubými vtipy a hovorem cestu si krátíce. Za nimi následovali kríi.máři, kteří se posud na psí potah nezmohli, ale s ženou a dětmi káry své vlekli. Banda hudebníků, složená ze dvou mužů a tolikéž ženských, provázela kramáře. Mužští byli ještě mladíci, jich společnice trávily již podzimek svého stáří. Zajisté byli dobře známi v hospodách a krčmách v městě, neboť již na cestě sestavovali si plán svého působení; na ílašinetláře, jenž nedaleko dřevěného mostu stál u svého nástroje, sotva pohlédli. Zvuky flašinetlu přehlušoval skorém vřískavý hlas žebráka, jenž se nedaleko tohoto hudebníka byl umístil, a na chodce a jarmareěníky pokřikoval, o almužnu žádaje. Byl beznohý a jen s velikou obtíží se po rukách sem a tam plazil. Několik kroků za ním byl žebrák o berlách, jehož zarudlá tvář ověnčena byla rezavými speklými vlasy. Podle něho stála v hadrech oděná ženština bez nosu, na každé ruce držíc polonahé dítě, které ručičky své na mimojdoucí vztahovalo. Dle zevnějšku svého by se dobře hodila k ruční práci, kdyby nebyla lenošení a pijanství oddána.

Prosby žebráků přehlušily chraptivé hlasy dvou dělníků z továrny, kteří povykujice, z města se vraceli, jichž nejistá' chůze okamžitě prozrazovala, že podle lidového xísloví příliš mnoho »na-ložilk. Nepochybně odpočívali ve vinopalně hned na kraji předměstí. Když jsem kráčel kolem ní, zavznívala směsice hlasů a zvuků harfy z tohoto doupěte. Za hlukem tím následovalo hřmotné klení a nadávky, pak těžké rány, jako by někdo pěstí bil db stolu, řinčení sklenic a v několika okamženích na to vyvalil se otevřenými dveřmi chumáč lidí, jenž dráteníka nešetrně na ulici dopravoval.

Naproti vinopalně stálo na prázdném místě kolo s dřevěnými koni, koleni něhož se byl shlukl dav chlapců a děvčat. Při zvucích flašinetlu otáčeli se vysoko na koních chlapci i děvčata, pohrdlivě pohlížejíce na mladistvé diváky kolem, jimž chudoba nedovolila, aby si také této zábavy popřáli »na koníčkách*.

Hned podle této jízdárny stálo veliké kukátko na voze o čtyřech kolách. Nade dveřmi pyšnily se dva obrazy, z nichž jeden představoval bitvu u Almy, druhý dobytí Malakovky. Vedle vozu stála