pokřikující majetniee kukátka, veliká, silná to osoba, v komediarit-ském přistrojení. Na náměstí, na hlavním dějišti výročního trhui panoval čilý, pestrý život. Kramáři a kupci měli plné ruce díla. Jedni natahovali plátěné boudy, jiní snášeli prkna, aby z nich krámy vystavěli, zámožnější poháněli tesaře k rychlejší činnosti, kteří pro ně dřevěné boudy s obvyklou loudavostí sbíjeli. Zde skládal velikánskou truhlici, tam táhli vůz pod plátěnou střechu a při tom převrátili trakař niťaře. Ten klel a hrozil, že zavolá policii, ale na jeho důvody odpovídáno nadávkami, až štěkot psů, k vozíku zapražených, obě strany přinutil k mlčení.

Pacholci vznešenějších »tržníků« snášeli slámu a jiné potřeby, aby z nich v boudách udělali lože pro pány své, načež kráčeli k své unavené spřeži do hospody, aneb se usadili u džbánu piva. Na některých místech mezi balíky a truhlicemi povalovaly se postavy do kožichů a plášťů zahalené, které v hostincích žádného místa již nenalezly a odsoiizeny byly tráviti noc pod širým nebem na ulici.

Také výstupy z rodinného života: Hrnčíř s ženou a dětmi u svého křehkého zboží společně z jedné mísy obědvali a zároveň večeřeli. Za nimi byli dva manželé zabráni do prudké hádky. Muž přehlížel peníze a shledal, že mu schází diesítník. Žena po dlouhém »dišputu« se přiznala, že jej vsadila do loterie. Tím sé muž nemálo popudil, vyskočil a zpoličkoval ženu. Tato chtěla spláceti rovnou měrou, muž ji odstrčil, až klopýtla přes veliký koš, v němž spalo děcko. To počalo náramně křičeti, jeho »opatrovanka«, již starší košťářka, byla hned při ruce a dorážela nemilosrdně na hrnčířku, jež ráda do loterie sázela, až jí rozhněvaný muž zase k pomoci přispěl a co hradba se postavil mezi obě soubojovnice.

Tato mezihra vzbudila pozornost městské stráže. Přišla a hrozila holí a šatlavou. Pobouřené mysli se konečně utišily a když byl úplný mír zjednán, vzdálila se stráž bezpečnosti. Záleželať z městského drába, jehož mohntná postava úctu budila, a pak ze dvou uniformovaných městských policejních slnhů, z nichž jeden nesl buben, aby bez odkladu při víření bubnu mohl oznámiti mandát magistrátu z rozkazu svého představeného všem jarmarečníkům.

Hned po smíření řečené hádky vzbudili dva pobehlici pozornost stráže. Jeden z nich ševcovský tovaryš, jenž se mezi svými druhy právem mohl nazývati tatíkem. Jeho vandrovnícka knížka svědomitě svědčila o jeho pitkách a poznatky v ní zapsané popisovaly majetníka jako vandrovního ze řemesla. Druhý byl na mizinu přišlý hospodský, jenž každý týden alespoň jednou postrkem cestoval. Stráž je okřikla, a poněvadž nemohli se řádně vykázati, byli, ač se nemálo zpouzeli, před velikým množstvím diváků jménem zákona sebráni a zavedeni »do chládku.«