tuze ouzké; některá sotva na dva kroky široká. Vznikne-li oheň, najednou několik tisíc těch dřevěných boud v popel obrátí.

Náš dům jest též dřevěný, ve tři patra; máme osm sednic a svého kuchaře, který nám vaří a posluhuje. Na zdravu by zde nebylo příliš draho; ale jinší věci, co jsou k obleku, velmi drahé. Já jsem si zde nechal dělati spodky, které mě stojí 150 piastrů, to jest na našich penězích 15 fl. stříbra, a za dvojí střevíce jsem platil 100 piastrů, neb 10 fl. stříbra. Takť i drahé jsou ostatní věci.

Nejhorší metla zdejšího kraje jest mor. Když panuje, nesmí člověk o druhého zavaditi: neboť'i od zavadění může jeden od druhého mor dostati; nesmí jeden od druhého do rukou vzíti takovou věc, která tu nemoc k sobě přitáhne, obzvlášť papír. My chodíme z voskované dykyty v pláštích, proto že nemoci žádné nepřitáhne. Nežli vyjdem z domu, se vykouříme, a opět když se vrátíme. Máme schránku podobnou truhle, v které se kouříme hřebenářskými ostružky, t. j. rohem, sírou a cypresovou chvojí. Dřív nežli co do rukou vezmem, všecko se vykouří a ve vodě vypere. Přijde-li kdo k nám, musí vykouřen býti, prve nežli s ním mluvíme. Mor jest ta nejsmutnější věc, které každý nejvíc štítiti se musí. Vyjde-li se kam, jde se vždy se strachem, krom když jdeme na čerstvé povětří, tu není ničehož k obávání. Povětří zde jest zdravé; ním se žádný nenakazí, nýbrž od lidí.

Můj pán jest jako můj bratr; on není beze mne ničehož. Kam on jde, taní já jdu; on mi všecko poví, a jedná se mnou jako můj otec. Jedenkrát jsem dostal zimu do těla; on hned zůstal v mém pokoji spát, kdyby se mi něco stalo, aby mi posloužiti mohl.

Naše vyražení jest to jediné, když jedeme po Marmora moři na lodičkách se známými kupci, kteří z Vídně neb z Čech zde ve všelijakých věcech obchod vedou, na nějaký ostrov, a tam střílíme z ručnic, co nám na ránu přijde; ale potravu si vezmeme ssebou, a ostaneme tam i několik dní, anebo jdeme někam jinam na honbu. Sultán dal nám písemné povolení, bychom na honbu jíti mohli, kam chceme.

Já až posavad nemám jiné práce, než rejsování návrhů na zahrady a sklenníky, a též jiné věci. U Turků jde všecko zdlouha, neb oni jsou ke všemu váhaví. Když jsem onen návrh vyrejsoval, a císaři předložil, nemohl mi rozuměti, že rejsování nerozumí; ale líbil se mu, jsa pěkně zhotovený, protož jsme museli dělati formu z sádry (kypsu), jak ta zahrada vypadati bude. Já jsem ji sám vyřezával a maloval. Ta zahrada jest obtížně k zakládání; neb místo k ní jest kopec a samá skála. Sultánův palác stojí u moře, jeho Přední zdi s podezdívkami stojí ve vodě; ostatně jest všecko ode dřeva. Tento nový hrad ještě není celý vystaven. Při něm bude ona zahrada.

My jsme také byli v Asii čtyry neděle na cestě. Měli jsme jenom 50 mil do Jerusalema; ale šťastně jsme se navrátili.