str. 202
Ve vsi L. měl sedlák (jménem Lícha) u sebe svého otce na stravě, který již tak starý a slabý byl, že se mu všeeky oudy třásly, zvláště ale ruce. Tím se někdy stalo, když něco z misky jedl, že zavadiv třesoucí se rukou o ni, ona dolů spadla a se roztloukla. Taková příhoda popudila jednoho dne Liehovú ženu k takové zlosti, že nepřestávala usilovat, aby Lícha nějaké korejtko pro stařečka udělal. Lícha, místo aby tu necitedlnou ženu byl moudrým rozmluvením k outrpnosti pohnul, dal se k tomu namluvit, a začal dlabat korejtko. Po nějaké chvilce přiběhl k němu jeho chlapec, a spatře korejtko, jal se takto rozmlouvat: Chlapec: To bude hezké korejtko. Tatínku, pro koho je děláte, pro psíčka, či pro housátka? Ano, tatínku? — Otec: Toto korejtko bude dědouškovo, on z něho bude jídávat, proto že misky roztlouká! — Chlapec: I to bude hezounké korejtko! Tatínku, až já budu velký, a vy budete tak starý jako dědoušek, já vám také takové korejtko udělám; ale to musí být trošku větší, aby maminka také mohla s vámi z něho jíst! — Kdyby byl hrom vedle Líchy udeřil, byl by se tak neulekl, jako těchto slov dítěte svého. Dláto mu z ruky vypadlo, a on o tom takto začal přemejšlet: O! jak pravdivá jest ta hrozba, že se nám toutéž mírou odměřovat bude, kterou jiným měříme. Mé dítě mi předpovídá, že mi tak učiní v stáří mém, já pak mému otci činím a činit chci. O! jak přísné jest to přikázání Boží: Cti otce svého i matku svou! — Pak šel, a předložil to své nepovážlivé ženě, a lehce ji přesvědčil, že jestli chce, aby ji její syn v starém věku ctil, a s ní trpělivost měl, i ona též se starým otcem trpělivost míti, a jej ctíti musí. Otce máš i matku ctíti, chceš-li v světě šťastným býti.. Č. Zíbrt.
Lidový prostředek proti běhavce. Ve Výrově žil řádný dělník asi 451etý, který se roznemohl a velice seslábl a musel na konec ulehnouti. Dlouho hledal rady. a pomoci u lékařů v celém okolí, užíval všech možných prostředků, ale nic naplat, nemoc se stále horšila. Tu si vzpomněl můj otec, že slyšel o slouhovi v sousední obci Hodyné, jak dovede v podobném případě pomoci. Slouha skutečně lék poslal. A co to bylo! Houba, rostoucí na chvůji (borovici). Ta se rozstrouhala a nemocný ji užíval v kořalce; může se také zapíjeti vínem, pivem a pod. A opravdu za krátko nemoc přešla a nemocný mohl zase konati obvyklé práce. Byl pak živ ještě několik let. Houba chvojová jest vzácnější než z buku, vrby a jiných stromů a dosti nesnadno se v lese najde, jsouc taky menších rozměrů; barvu má' hnědou. Náš lid v takových případech do-kládává: Všichni lidé všecko vědí. Tím chce říci, že by se pomoc vždycky našla, jenom vedet, u koho právě v případě^ o nějž jde.
. J. Bohutínský.
Hřbitovní pověry. Že na mnohé lidi působí hřbitov obzvláštní tajemnou hrůzou, je všeobeně známo. Rádi sice na »svaté pole«
|
|
