str. 201
Vl. A. Francev.
Pro karty oprava r. 1790. Abys měl štěstí ve liře, čiň takto: Tak v máji měsíci, když měsíc nastane a to nová světlost, hleď dostat litopejra a toho zab po západě slunci, ale toho neber do holé ruky a neeh ho usušit, potom ho zabal do kousku nového plátna a to do nepotřebovanýho. Když buidieš hrát karty, tak si ho dej pod levý paždí, tak tě ujistiti mohu, kdyby hráčů na sta hrálo, tak ty je všechny ohraješ, že budou jako slepí. Ten litopejr má tu moc jenom na rok a po roce musíš dělat zase znova. Škušeno jest. (Záznam Jana Limporta, hajného na Kolofině.) . J. Limport.
Aby dům byl pevný. Jest známo, že staří Germané, stavíce hrady a domy, zazdívali do základů za živa lidi odrostlé, později,, když vzdělanost poněkud1 pokročila, děti a ještě později zvířata: psy, kohouty, kočky, slepice atd. Když však vzdělanost přece konečně zvítězila a zákony lidské společnosti takové barbarství vůbec zakazovaly, zazdívána byla do základů vejce, jakožto zárodek veškerého života a síly. Že i vejce byla u nás zazdívána, toho důkaz nalézáme v městském museu v Náchodě. Při bourání části domu na předměstí nalezena v maltě vejce, t. j. dutiny vejěité se skořápkami několika vajec. Kus takové malty se čtyřmi vejci, t. j. zbytky po vejcích, dodán'museu.. J. Hadáček.
Korejťko. Časopis Sv. Vojtěch uveřejnil nedávno tklivou rozprávku pod názvem tímto, jak otec připravoval pro dědouška výměnkáře na popud snachy dědouškovy korýtko jako pro zvířátko, aby třesavou rukou netloukl nádobí a jak byl sedlák dojat slibem synáčka svého, že podle jeho vzoru také mu na stará kolena připraví podobné korýtko. Snad se tato historka udržuje lidovým podáním mezi lidem českým. Upozorňuji toliko podle pravdy, že tuto historku bezmála již před sto lety, totiž roku 1820, uveřejnil buditel tehdejší, horlivý spisovatel F. B. Štěpnička v časopise Čecho-slav v čísle 13, na strano 54. Poslyšme tedy, jak vypravuje Štěp-nička tuto historku dojímavou a výstražnou: Povinnost rodiče ctíti.
|
