str. 204
loim! s kterým Bůh duchy stvořiti ráčil, Já přísahám a volám tebe, ty dobrý duchu Emanuely! skrze tu sílu a svatost Boží s tím Prorokem Mojžíšem v tom ohnivém kři, kterým on neporušený ostal skrze ty všech nejspravedlivější jména Boží Adonay! Ethai a Emanuely sem ke mně k přemožení, aby si ty mně v znamenitém snu v pravdě a viditedlně se zjevil a tu pravdivou tajnost těch Numer, které z těch 90ti tažené budou tento již příští tah podle pořádku aneb po příštím tahu podle pořáldku již pak přijdou aneb přijíti mají, k mému vidění znamenitě představil a delší známost dal. Já přísahám a volám tebe ty dobrý duchu Emanuely! skrze moc Boha Otce f Boha Syna t Boha Ducha Svatého t, jakožto když on se zjeviti ráči] těm pobožným Patriarchům Abrámovi ve snach v podstatě třech mužů, jako to jedno vyobrazení tohoto trojího Božství, tak také aby si se ke mně ráčil ponížiti a mně mou vůlí a žádost vyplnil; na to poručení Boží toto. Já nehodný a hříšný poroučím tobě, ty dobrý Duchu Emanuely, abys ty přišel a ve snu ty zdané Numera, které při tomto příštím tahu ven vyjíti mají, mě hned napřed poznamenal. Já přísahám a volám tebe, ty dobrý duchu Emanuely, skrze ty Silné kněžské Konsekrace ve Mši Svaté Obětech; skrze přehořké umučení a usmrcení Pána našeho Ježíše Krista a skrze Slova a Jména Boží Salbies Variel Ulauel Prokatel! a Abalisiel přijď a nezameškej této kázni ve snu, abys mně mou vůli vyplnil, jesli by to k mej duši k spasení sloužilo a užitečné bylo, jistotně vyplnil, to já poroučím tobě v té velké síle skrze moe Boha Otce t Boha Syna t Boha Ducha Svatého f Amen. Dejž to Pane Bože Amen. A. Kotaška.
Hélekání pasáků a pasaček v polovici XIX. století. Pasáci a pasáčky pokřikují na sebe s pastvy na pastvu táhlým houkavým a zpívavým hlasem: Hej! hej! Mářo, Mařenko Zikmundova! Požeň ty ke mně na malou. Telátko má nohu zlámanou, třema pentlič-kama svá!zanou. Kdybys ty sem ke mně hnala, jednu bych ti darovala: Buďto tu zelenou, nebo červenou, nebo tu fijalovou; kterou bys si chtěla vybrati, tu bych ti chtěla darovati. Hela, heli, helalon! — Hej! hej! Mářo, Mařenko Janečkova! Požeň ty ke mně nahoru, telátko má nohu zlámanou, třema pentličkama svázanou. Kdybys ty ke mně sem hnala, Jednu bych ti darovala, buďto tu zelenou, nebo tu červenou, nebo tu fijalovou; kterou bys si chtěla vybrati, tu bych ti chtěla darovati. Hela, heHlalou! — Hej! hej! Anko, Ariinko Hanušova! P*ožeň ty ke mně k doubí, vlk se na mě loudí; chce na mně telátko. Já telátko nemám, kravičku rrra nedám. Kravičky jsou obě stejný, jedna druhý rovny. Heli, Helalou! — Hon, hou, hou! Naše krávy jdou; ach ta jedna jalová; do,Božího kostela. Kostel se hoří. Stodola hoří. — Hej! hej! Bárko, Baruško Kuli-chova! Požeň ty ke mně sem, já pasu pod lesem; ty červený jablíčka vočešem, a ty zelený necháme, až dozrajou, počkáme. Máš-li
|
|
