str. 205
kudličku, lup sobě, nemáš-li, kup sobě. Já sem si kudličku koupila, abych ty červený jablíčka loupila; já bych ti ji půjčila, ty bys mně ji ztratila, mezi mládenci a panny prokramařila. Hela, Heli, hela-lou! — Srovn. AI. Jirásek, Český Lid, III. str. 8 F. Kutilek.
»Dělati žabky čili panenky^ jest velice oblíbená dětská hra a prastaráL Děti nasbírají si plochých kaménků, jimi házejí po té po vodě tak, aby nad vodou poskakovaly čili »dělaly žabky, panenky* (Velešín u Čes. Krumlova.) O této hře u římských dětí též známé, zmiňuje se příležitostně Marek Minucius Felix v úvodě své obrany, napsané kolem r. 166. po Kr., když dlí . . . »Kráčejíce pomaloučku a polehoučku po samém kraji břehu (mořského) znenáhla se zatáčejícího, krátili jsme si cestu zajímavým vypravováním. (Oktavius vypravoval totiž o své námořní cestě.) Když jsme však za tohoto hovoru dosti daleko ušli, toutéž cestou zpět jsme se vraceli. A když jsme přišli k místu, kde na podložených dřevech byly vytaženy lodě, aby byly chráněny před vlhkostí od země, spatřili jsme chlapce, jak si o závod hráli, po moři plochými kameny házejíce. Hraje se takto: Vezme se na břehu plochý kamének, vlnami uhlazený, vezme se vodorovně mezi prsty a jak to možno, horlí se po vodě, aby buď po povrchu hladiny letěl, když poněkud se ponořil, z vody se vynořil, nebo stále po vodě poskakoval. Ten považoval se za vítěze mezi hochy, jehož kamének i dá'e letěl i víee-kráte po vodě poskakoval.« (Marci Minutii Felicis Octavius. Gever-hartus Elmenhorstius. Anno Ch. 1612 str. 2.) Dr. Jan Fr. Zítek.
O propadlých sochách. Když chodil císař Josef II. v přestrojení po svých zemích, přišel také k Jesuitům do Kutné Hory. Tito neznajíce ho, na jeho požádání dovedli ho do hlubokých sklepem, ukazujíce mu ohromné poklady nahromaděné. Plné sudy zlata a stříbra. Teprve když císař odcházel, dal se jim poznati, čehož se Jesuité velice ulekli. Obávali se, že jim ty poklady poručí odejmouti a nebo že sám s vojskem si pro ně přijede. Dali proto ze stříbra ulíti sochy dvanácti apoštolů a ze zlata velikou sochu Pána Ježíše. Pak objednali si vozku a ujeli se vším bohatstvím i sochami do Něm. Brodu. Vozkovi však oči zavázali, aby neviděl, kudy jede. Když přišel na náměstí brodské k soše Panny Marie, rozvázali mu oči a tázali se ho, zda by našel cestu zpět. Vozka ve zmatku nevěděl, co má říci a přisvědčil řka, že by trefil zpět. Než se zlou se potázal! Jesuité vypálili mu prý oči, aby se. nemohl více vrátit. Jakmile to však učinili, propadly se jim všechny sochy do země a do dnes tam někde u »štátue« leží. Mnoho horníků tam již kopalo, ale žádný jich nenašel. A.Brzorádová.
Z francouzské vojny 1813. Píseň zapsaná na Strakonicku r. 1862. 1. Ach mé milé rodiče, vy o tom nic nevíte, jaký my Boží hod máme, jak my se v krvi koupáme, co vaše dítě zkusí, leckdes kus masa visí. — 2. Francouzské koule a prach. Nedělá nám žádný
|
|
