(1884), zvláště když k umění slovesnému přidružilo se tu i hudební v Kovařovicově opeře na libretto K. Šípka. Od Jiráska jest též instruktivní článek Chodové v Ottově Slovníku naučném XII. Koncem let osmidesátých všímá si i folkoristických zvláštností lidu chodského kněz mezi ním působící F. Wildmann a píše o nich zároveň s jejich historií (ve Vlasti). Jirásek, Thomayer a před nimi v slovanském semináři české university prof. Gebauer byli i auk-toru tohoto slovníku vůdci a rádci, aby se dal do podrobných folkloristických studií o Chodech a munificencí I. a III. tř. České Akademie, jakož i Archeol. kommisse při Č. Ak. Umožněno, že v nich přes obtíže počátků vytrval. Z nich vyšlo dosud na 100 článků drobnějších i větších. Největší z nich: Pověra na Chodsku. Děti na Chodsku, Národní píseň na Chodsku (Květy 1891—4), O hláskosloví chodském (L. Fil. 1891), Statek i chalupa na Chodsku (Čes. Lidi II—IV.), V záblescích staré chodské slávy. (Otto 1904.). Mezi chodskými dřevorubci. (Ve Světozoru 1897, Zlaté Praze 1901 a j.). Výzkumů folkloristických pokusil se podepsaný užíti i ve skladbách pro mládež, hlavně ve dvou knihách chodských bajek (u Ot-ty 1902 a Hejdy-Tučka 1905). Obětavých pomocníků dostalo se mu ve fotografu amateuru E. Strouhalovi, jenž zdařilými obrázky doprovází zvláště studii Mezi chodskými dřevorubci, a J. Paroub-kovi, jenž připravuje kresby pro studii o chodském malování a vyšívání. Současně pracují i jiní ve folklóru, na př. P. J. Baar (Do kolečka, řada popěvků chodských v Č. Lidu), jenž užívá výzkumů svých hlavně v belletrii (Pro kravičku, chodský román s idyllickou ideou lokálního patriotismu a silnou domorodou charakteristikou osob i všeho životního ovzduší). O svém rodišti Klenci napsal Baar i studii historickou s archivářem F. Teplým. K. V. Rais v povídce Domov staví proti světlému obrazu stařeny domácího mravu odrodilou Vídeňačku z kraje. Na Chodsko zavádí své skladby belletristické a dramatické také Dr. Císler (Dřevorubci, Na Šenavské pile, Dvojí život, Pan hrabě se žení, Pouť u dobré Vody a j.). Z dialektu chodského čerpáno už v Šemberově Dialekto-logii 1864. v Duškově Hláskosloví a v Kmenosloví nářečí jihočeských (Rozpr. III. tř. Č. Ak. II., VI., IX.,). Prof. Kebrle píše O gram. zvláštnostech mluvy domažlické, hlavně o vadách, v programu gymnasia domažl. 1901.

V posledních letech sé starými pamětníky vymírá úžasně rychle kmenová úsoba chodská, a zachranitelů nepřibývá, až na jediný směr, národní píseň. Tu vykonal záslužný čin už L. Kuba, zapsav na počátku let devadesátých za tři neděle svého pobytu na Chodsku okolo 400 písní s nápěvy. Z nich vyšla však dosud jen malá ukázka. Za to dostalo se tu Chodsku nadšeného a povolaného sběratele fyo stránce hudební i slovné v prof. Dru. Zichovi, jenž právě jmenován i členem ústřední kommisse pro záchranu nár.